(ČB 1/2019) Pokud jste se rozhodli vzít si na své cestě životem jako společníky milující laskavost, lásku, štědrost či radost srdce namísto krutosti, strachu, nedostatku nebo zahořklosti, může pro vás být kniha Rami Shapira Umění milující laskavosti zajímavý průvodce. Ostatně i autorka předmluvy se vyznává, že ji tato kniha zásadně ovlivnila a povzbudila. Autor, současný židovský rabín, představitel liberálního judaismu, se v ní pokusil nalézt pro tento úkol vhodné pomůcky, a to nejen v rámci židovství
(ČB 1/2019) „Ale víte co? Uškrťte si babičku sami.“ Tuto větu se neodvážila říct Marie Svatošová sama. Cituje lékaře, který takto odpověděl rodině, jež si přála, aby nějak ukrátil umírání jejich babičky. Kniha Neboj se vrátit domů není jen o eutanazii, hospicech a umírání. Je to hlavně svědectví o tom, jak se člověk může nechat vést Pánem Bohem.
(ČB 1/2019) Smíchovský evangelický sbor je na fyzické mapě Prahy místo skryté. Musíte od Anděla nahoru, ještě ulice a ještě parčík, uf, konečně jsme tu. Na duchovní mapě Prahy je ovšem smíchovský evangelický sbor místo významné. Před sborem stojí socha od Olbrama Zoubka, zpodobňující Miladu Horákovou, kdysi zdejší členku.
Tož, palica dubová to je, řekl by Valach. Nebo beran neústupný, řekl by obyvatel Vysočiny. Je to však pravda? Jak se proměnila naše identita za těch sto let, co nás omílá společenství ostatních církví, dva totalitní režimy, téměř třicet let ve svobodné společnosti, kontakty s Evropou i zámořím?
Poslechněte si článek:
Těžko se to hodnotí tomu, kdo žije uvnitř církve. Chybí odstup a nadhled. To, jací jsme, má zaznít od těch druhých. A tak je milé, když od katolických přátel slyšíme: je u vás více demokracie v církevní organizaci. Pěstuje se (tu a tam) písmáctví. Jste vzdělaní, Evangelická teologická fakulta je špička mezi podobnými. A od kolegů v práci: Jste kultivovaní a vzdělaní. Umíte diskutovat, neskáčete do řeči. A přitom se umíte pohádat. A od přátel: hodně a hezky zpíváte, nejen v kostele. A od všech: vyznačujete se pravdivostí a odpovědností, jste pracovití a čestní. Proto asi ten protestantský svět táhne celosvětové hospodářství…
Inu, jestli to tak skutečně je, nechť zpytuje každý z nás. Vždyť jeden každý tvoří církev a je dílkem celku. Se svými představami o světě, pravdě a svědomí. Mnoho úkolů máme ještě před sebou. Na místní úrovni jsou například vztahy s jinými církvemi většinou dobré. Nepotřebujeme se vůči ostatním, zejména katolíkům, vymezovat. Bolestná je však stále nemožnost přistupovat k přijímání chleba a vína společně.
Příští ročník časopisu si bude všímat témat spíše společenských a celoroční cyklus ponese název „Víra a společnost“.
Inspirativní čtení, klidný advent a pokojné Vánoce přeje všem Daniela Ženatá
