(ČB 1/2019) Pokud jste se rozhodli vzít si na své cestě životem jako společníky milující laskavost, lásku, štědrost či radost srdce namísto krutosti, strachu, nedostatku nebo zahořklosti, může pro vás být kniha Rami Shapira Umění milující laskavosti zajímavý průvodce. Ostatně i autorka předmluvy se vyznává, že ji tato kniha zásadně ovlivnila a povzbudila. Autor, současný židovský rabín, představitel liberálního judaismu, se v ní pokusil nalézt pro tento úkol vhodné pomůcky, a to nejen v rámci židovství

Poslechněte si článek:

(z kterého přirozeně nejvíc vychází), ale také z dalších významných náboženských směrů a filosofií.

Východiskem je třináct atributů či aspektů milující laskavosti tak, jak je podle autora knihy odvozuje judaismus z 34. kapitoly knihy Exodus (v ekumenickém překladu je nadepsána Obnova smlouvy a obsahuje zjevení Hospodina Mojžíšovi a zapsání Zákona na nové desky). Jsou to: uvědomit si božství sebe samého, uvědomit si božství druhého, pěstovat tvořivosti, projevovat soucítění, nacházet milost, jednat s vyrovnaností, být laskavý, pravdivý, odpouštět nespravedlnost a svévoli.

Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o jednom nebo více z těchto atributů milosrdenství. Nejčastěji jsou uvedeny buď osobním Shapirovým příběhem z jeho života, nebo vybraným textem z literárních děl, počínaje Starým a Novým zákonem až po moderní autory tohoto tisíciletí.

Zaujala mě řada myšlenek, které autor vyvozuje v rámci výkladu jednotlivých atributů. Tyto výklady jsou srozumitelně formulovány a skrývá se v nich překvapivá a laskavá moudrost. U atributu soucítění například se dočteme: „Nemyslím si, že milující laskavost znamená být na někoho hodný. Když dalajlama hlásá náboženství laskavosti, mluví o náboženském přístupu, který odráží pravdu bez zkreslení. Největší laskavost, jakou kdo může věnovat druhému, je upřímnost v soucítění. To znamená umožnit druhému vidět následky jeho jednání bez uplatňování vašich vlastních soudů a předsudků…“

Zrcadlení některých myšlenek židovství a křesťanství čtenáře asi příliš nepřekvapí, jsou přece zakotveny ve Starém zákoně. Zato odkazy a praktická cvičení využívající prvků hinduismu, buddhismu v jeho nejrůznějších podobách či islámu představují podstatně výraznější výzvu našim religionistickým znalostem. Také se zdá více než potřebná praktická zkušenost z různých meditačních cvičení, která mně ovšem schází, a proto v některých chvílích můžu v textu bloudit. Právě spojování různých náboženských směrů a duchovních cvičení je největší silou, ale zřejmě i slabinou této knihy, pokud jde o hledání cílového čtenáře.

Romana Čunderlíková

Rami Shapiro. Umění milující laskavosti. Praha: Portál 2018, 183 s.