Archiv autora: Gabriela Malinová

Biblická úvaha: Vespolek

(ČB 2/2019) Rozdělení křesťané – toto nebezpečí hrozilo církvi od samého začátku. Přestože všichni věřili v Krista a přijímali ho jako Spasitele, už při vzniku prvních sborů se dlouho zdálo, že zůstanou rozděleni. Cožpak se ti, kdo přicházejí z pohanského prostředí, mohou stát podílníky na Kristově spáse jen tak, bez obřízky? Nechtějí-li toto znamení Boží věrnosti přijmout, není to dostatečný důvod, aby zůstali mimo?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Aby všichni jedno byli

(ČB 2/2019) Toto heslo ekumenického hnutí původně neznamenalo žádnou výzvu či církevní program, ale modlitbu Ježíše Krista za jeho učedníky (J 17,21). Jak má ale taková jednota vypadat? A je to vždycky něco hodnotného a žádoucího? V dějinách církve se opakovaně setkáváme s jednotou, kterou si věřící sami nepřáli a dobrovolně se pro ni nerozhodli, ale prostě ji přijmout museli. V Evropě byli mnozí křesťané postaveni před volbu – buď se vzdáte svého vyznání, anebo se musíte vystěhovat ze země, ve které žijete. Ve jménu jednoty byli lidé pronásledováni nebo i zabíjeni.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Ekumenismus jako výzva k obrácení

(ČB 2/2019) Celý svůj teologický život razím tezi, že uvnitř církví – a mám tu na mysli církev moji, katolickou, a církev Českobratrskou, mému srdci tak milou – jsou skutečně velká teologická rozdělení a hádky o tom, co bychom mohli v krajním zjednodušení nazvat „dogmatem“, spíše výjimečná. Nepřináší mi to kdovíjakou popularitu, ale myslím si, že příčinou vnitro i mezicírkevních rozporů bývá ponejvíce slabá, někdy dokonce mizerná míra duchovní a kulturní hygieny než teologická, věroučná a církevní diference.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Otázka na tělo: Kdy jste pocítili rozdělení křesťanů na vlastní kůži?

(ČB 2/2019) Již v dětství. Jako člověk narozený v církvi adventistů, kde bývala římskokatolická církev označována za šelmu a protestanté za falešného proroka, jsem jistou dobu považoval posuzování a následné rozdělování křesťanů na ty „správné (pravověrné, probuzené…)“ a „špatné (lidové, formální…)“ za logické a biblické. Dnes to považuji za podobně nepřijatelné a skandální, jako stále trvající rozdělení církve u stolu Páně.
Patrik Pospíšil, stavební inženýr, člen ČCE

Poslechněte si článek:

Pokračování textu