Archiv autora: Gabriela Malinová

Diakonie

Jak vypadá práce lidí, kteří pomáhají maminkám a dětem bez domova

(ČB 3/2019) Blanka Nídlová se před dvaceti lety ocitla bez domova. Rozpadlo se jí manželství, byt patřil jejímu bývalému muži, a tak se musela i s malou dcerou vystěhovat. Bylo to na začátku zimy, 2. prosince. Rodiče vzali svoji Blanku i s dítětem k sobě, ale ona nechtěla být dlouho na obtíž. Jak říká, chvíli žila jakýmsi kočovným životem. Vystřídala dva provizorní podnájmy, než si prostřednictvím úřadů našla stálé bydlení. Nešlo to hladce, úředníci nejevili o osud maminky a dítěte zvláštní zájem. Jejich pozornost si musela Blanka Nídlová vybojovat neústupností, s jakou poukazovala na svou těžkou životní situaci.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Recenze

Irvin Yalom: Stávám se sám sebou

(ČB 3/2019) Amerického psychiatra a spisovatele Irvina Yaloma znají čeští čtenáři díky mnoha knihám, které vycházely v posledních letech v nakladatelství Portál. Hlavní téma poslední knihy Stávám se sám sebou je tentokrát pětaosmdesátiletý autor sám. Svůj naplněný život bilancuje ve 40 kapitolách, vrací se k řadě důležitých formujících momentů. O sobě vypráví jak přímo, tak pomocí práce s pacienty („Vzpomínky mých klientů častěji vyvolávají vzpomínky vlastní, práce na jejich budoucnosti probouzí a jitří mou minulost.“)

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Slovo

Poslední slovo: Farní sbor na ledové ploše

(ČB 3/2019) Kdysi se mě jeden kamarád ptal, proč chodím do kostela. On sám je pokřtěn a konfirmován (maminka to tak chtěla), ale to je asi tak všechno, co má s církví společného. Říkal mi, že mu farní sbor připadá, jako když se chodí do nějakého zájmového kroužku nebo sportovního oddílu. Já na to s trochou nadsázky: ,,A proč ne?‘‘ Jde o sdružení zcela dobrovolné, hlavní vedoucí – trenér, je farář a praktikantka – brankář sborová sestra. Zájem mají všichni podobný.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Archiv 2019

Český bratr 2/2019. Téma: Rozdělení křesťané

Úvodník

Rozdělují církve křesťany?

Křesťanské houfy se rozdělují snad od prvních časů své existence. Velkým třeskem bylo rozštěpení na církev východní (pravoslavnou) a západní (katolickou), v časech reformace o pár století později se od katolické oddělily církve protestantské. Historie dlouhá, tradice pevné, ty „naše“ samozřejmě v historické paměti každého člena dané církve jako ty nejlepší a správné.

Poslechněte si článek:

Co my dnes, křesťané jednadvacátého století? Rozdělují nás teologická témata? Ekumenické hnutí, které se nesměle rozvíjelo ve dvacátém století a v jeho druhé polovině získalo na síle, dokazuje, že touha po nové jednotě tu je a daří se ji i naplňovat. Zdá se, že velkých teologických sporů ubylo, křest si dnes církve vzájemně uznávají. Co ale křesťany v současnosti rozděluje, a to napříč denominacemi, je pohled na společenská a zejména etická témata: na homosexualitu, ordinaci žen, eutanazii, islám, uprchlíky nebo financování církví.

Jiný názor by však neměl být důvod k vylučování z jakéhokoli společenství. Podle katolického autora jednoho z příspěvků v tomto čísle není skutečnou příčinou rozdělení věroučná různost, ale fanatismus, doktrinářství, chuť po moci, vlastní neuspořádanost života, negativismus jako program, závist, mizerná duchovní a kulturní hygiena a prachobyčejná hloupost. V tom případě můžeme každý začít u sebe a pracovat na nápravě z kteréhokoli konce. Pak se možná i trhliny mezi křesťany začnou zacelovat a časem dojdeme k jednotě, kterou bychom si přáli.
Inspirativní čtení přeje všem

 

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA