(ČB 3/2019) Kdysi se mě jeden kamarád ptal, proč chodím do kostela. On sám je pokřtěn a konfirmován (maminka to tak chtěla), ale to je asi tak všechno, co má s církví společného. Říkal mi, že mu farní sbor připadá, jako když se chodí do nějakého zájmového kroužku nebo sportovního oddílu. Já na to s trochou nadsázky: ,,A proč ne?‘‘ Jde o sdružení zcela dobrovolné, hlavní vedoucí – trenér, je farář a praktikantka – brankář sborová sestra. Zájem mají všichni podobný.

Poslechněte si článek:

Mám ráda nedělní sborová setkání po bohoslužbě ,,při kávě a čaji“. Myslím, že pro mého tříletého syna znamenají nedělní sušenky, čaj a hračky to samé, co Otec, Syn a Duch svatý.

Protože je neděle, většina lidí nikam nespěchá. Po bohoslužbách si můžete v klidu a v dobrém rozpoložení popovídat tváří v tvář s kým chcete. Přes týden je člověk s ostatními ve spojení hlavně telefonem nebo počítačem, ale tady se konečně otvírá prostor pro opravdovou zábavu //face to face// místo //Facebook//.

A tohle je, myslím, velký přínos hlavně pro ty nejmenší. Jsou svědky toho, jak si dospělí nenuceně povídají, bez křiku a sprostých slov. Mladší pomáhají při pohybu starším a starší s úsměvem přijímají kousky sušenek z ruček těch nejmladších.
A když se pak ve dveřích objeví pan farář nebo paní farářka, je to, jako by přišla nějaká celebrita. Každý má potřebu mu něco sdělit, většinu lidí zajímá, co zrovna dělá, jestli už udělal to, na čem se domluvili, a jak pokračuje tamta věc.

V pěveckém sboru nám říkali, že dobrý sbor se pozná podle kvality sopránů. V přeneseném slova smyslu to znamená, že pokud je dobrý farář, je to na kvalitě sboru rozhodně vidět. Na něm záleží, jaká bude ve sboru panovat nálada. Ovšem co v případě, že farář není zrovna dobře naladěn? Nemůžeme se mu divit, práce má až nad hlavu. Jde většinou o práci s lidmi, což je ta nejúpornější práce na světě. Často mají farníci pocit, že farář je učitel, psycholog, ekonom a polobůh v jednom. Dveře a snad i okna jsou k němu stále otevřena a jak záchranka bude 24 hodin na lince.

Jednou jsem poslouchala v radiu s jedním farářem rozhovor. Redaktor vyzdvihoval farářovu ochotu a nasazení, s jakým vykonává své povolání a pečuje o sbor. V závěru se faráře zeptal, co by rád vzkázal z éteru farníkům. Odpověď zněla: ,,Aby mě nechali v klidu koukat na hokej.“

Farář je prostě jenom člověk, a stejně tak i lidé, kteří sbor tvoří. Je to tým, který musí reagovat na měnící se situaci na hrací ploše, využívat správně minuty k odpočinku, střídačku, měl by ovládat hru útočnou i defenzivní, bránit brankáře a naslouchat trenérovi. To jen tak pro připomenutí, abyste v tom neměli hokej.

Pavla Hájíčková