(ČB 7-8/2015) „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1) To je velká a srozumitelná pravda a Marek Vácha na ni v knize odkazuje a zřetelně se k ní sám hlásí.
„Jak můžete být biolog, a přitom kněz?“ ptají se prý Marka Váchy v rozhovorech pořád dokola. Buď přece věříme důkazům, nebo Pokračování textu
(ČB 7-8/2015) Jak se ve víře vyrovnat – nebo co jiného dělat? – s vyvražďováním Židů a všemi dalšími hrůzami druhé světové války? Jak při pohledu na současný Izrael nezapomenout na osudy palestinských Arabů? Jak vzít vážně židovství, které se po staletí bránilo křesťanské misii, a přece umět potkat Židy, kteří svou cestu k mesiáši Ježíši nalezli? Tyto otázky, nad nimiž čas od času v církvi vzplanou nekončící, ale stejně stále vzrušující debaty, Pokračování textu
( ČB 7-8/2015) ,,Já nevím, čím to je, že se na mě holky nelepí tak jako dřív. Jestli jsem snad ztloustnul nebo co,“ postěžoval si kdysi můj tehdy čtyřiatřicetiletý známý. Trpí ledasčím, ale rozhodně ne nadváhou. Místo toho, aby si našel lepší práci a zároveň vylepšil svou bytovou situaci, čímž by mohl potenciální partnerce nabídnout k životu víc než jen vypracované tělo a čokoládové oči, rozhodl se tento muž v nejlepších letech chodit Pokračování textu
(ČB 6/2015) Celoživotní služba druhým
V neděli 3. května jsme měli v pardubickém sboru slavnost. Při bohoslužbách předával člen synodní rady Pavel Stolař Medaili vděčnosti sestře Boženě Jelínkové jako vyjádření poděkování a vděčnosti za její dlouholetou práci v křesťanské službě ve sboru v Pardubicích i za službu celé církvi. Sestra Božena Jelínková pochází ze Semonic, z velkého hospodářství. Absolvovala hospodyňskou školu ve Stěžerách, stala se kuchařkou a pracovala jako vedoucí kuchyně ve školních jídelnách. A o prázdninách se věnovala službě církvi. V letech 1960 až 1987, plných 27 let, vařila a byla hlavní kuchařkou v Horském domově v Herlíkovicích. V této době měl provoz v Herlíkovicích na starosti farář Jiří Svatoň se svou manželkou Hanou. To se v Herlíkovicích ještě hospodařilo, chovali se koně, krávy, slepice, krmilo se prase, pěstovalo se obilí, brambory, jahody, kosila se tráva a sušilo seno na horských loukách. Ve vedení hospodářství se vystřídali Medkovi, Hurtovi a Kiellarovi. V kuchyni se využívalo vlastní mléko, stloukalo se máslo a vyráběl tvaroh. To znamenalo být již od pěti hodin ráno na nohou a pracovat až do pozdních večerních hodin, aby se stačilo připravit výborné domácí jídlo pro strávníky, svačiny pro brigádníky, péct buchty a borůvkové koláče, dělat dobrůtky pro děti, vařit džemy a kompoty. Celá rodina Jelínkových jezdila do Herlíkovic velmi ráda, protože církev tam o prázdninách žila.
Svoje obdarování uplatnila sestra Jelínková také ve svém sboru v Pardubicích. Byli jsme rádi, že máme mezi sebou profesionální kuchařku, kterou vaření velmi baví. Připravovala výborné obědy při sborových dnech, na pastorálkách i obědy s moučníkem pro staré a osamělé členy sboru. Sloužila ve sboru i jinak – šila záclony, závěsy a potahy, pomáhala při brigádách na faře, zkrátka dělala, co bylo potřeba.
Manželé Jelínkovi byli také zakladateli a organizátory podzimních pobytů pro seniory v Chotěboři, které pořádal Chrudimský seniorát. Jako hlavní kuchařka zde sestra Jelínková působila patnáct sezón. Při práci v kuchyni kolem sebe dovedla šířit radostnou atmosféru a se svými pomocníky z řad mládeže, studentů i ostatních měla úžasnou trpělivost.
Sestra Božena Jelínková oslavila 14. dubna své 88. narozeniny. Jsme vděčni Pánu Bohu, že jí dává zdraví, dobrou mysl a energii do života. Celý svůj život věnovala službě pro druhé. Přejeme jí, aby ji Pán Bůh opatroval a provázel i v dalších dnech jejího života.
Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru