(ČB 6/2015) Odešla žena statečná, vzdělaná, ohleduplná

Paní Vlasta Smetánková vnímala citlivě život člověka  v jeho kráse a nadějích i v jeho mezích a ohroženích, ve společenství i o samotě. Lnula ke své rodině, ale brzy jí zemřel manžel. Měla starost o druhé lidi, dovedla navštěvovat nemocné, doprovázet stárnoucího člověka na procházce, zeptat se na situaci jedince i rodiny. Křesťanství ji v tom prohlubovalo, učila se tomu z Bible, ztišovala se při bohoslužbách.

Lidským vztahům rozuměla také z literatury. Spisovatele a básníky chápala v tom, co obsahově sdělují a dosvědčují, ale viděla je také v jejich osobní situaci, v situaci národa a společnosti, a rozuměla cílům i starostem Němcové, Světlé, Havlíčka, Máchy, Šrámka, Hrubína, Seiferta, Holana,  Havla, Škvoreckého a dalších. Dovedla se vypravit do antické literatury, ale také byla plna zaujetí pro záhadnou duši ruského člověka, jak se zračí u Tolstého, Lermontova, Čechova a jiných. Byla jí blízká francouzská kultura a chápala paní Suzanne Renaud, Francouzku v Čechách, manželku Bohuslava Reynka, na osamělém venkově. Těšila ji hudba a vnímala ji silně třeba v tvorbě Beethovenově. O všem tom mluvila v našem Klubu seniorů. Vážili jsme si toho a jsme jí vděčni.

Měla ráda evangelický sbor, evangelickou tradici s její střízlivostí a neokázalostí a také při tichém soustředění v modlitbě k Bohu. Po své mamince Vlastě Hromádkové, kurátorce, převzala odpovědný vztah ke sboru a ve staršovstvu starost o jeho růst. Zajímaly ji veřejné záležitosti, promýšlela to, co prodělal a co říkal její strýc, Josef Lukl Hromádka. Připomínala si zkušenosti z doby komunismu a viděla úkoly v dnešní demokracii. Ráda diskutovala, byla rozhodná ve stanoviscích, ale současně solidární a plna účasti.

Vlasta Smetánková uměla obsáhnout široký horizont života z minulosti a bohatý život dneška. Byla ohleduplná, vzdělaná a statečná. Stále měla na mysli své děti, vnoučata a pravnoučata, své příbuzné. Víra v Boha jí byla oporou a zdrojem síly. Když ve svých 82 letech po těžké nemoci 24. dubna 2015 zemřela, vydala se na cestu za svými nejbližšími, kteří ji předešli do věčného života a odpočinutí v království Božího pokoje.

Jan Čapek                                                     

(ČB 6/2015) Kurátorka srdcem

Měli jsme ji rádi – dlouholetou kurátorku sboru ČCE v Rovečném, Dobromilu Bednářovou. Opustila nás po dlouhé nemoci 28. března 2015 ve věku 86 let. Lásku ke svému sboru projevovala milým přístupem ke každému, k bratrům farářům a všem, kteří se s ní potkávali. Byla takovou maminkou sboru. Vítání v kostele k bohoslužbám bylo od ní vždy srdečné a radostné. Neskrývanou radost měla i z těch, kteří se při bohoslužbách neobjevovali tak často.

Vzpomínáme také na biblické hodiny, na které jsme se někdy scházeli u ní doma. Bylo to v době, kdy už nemohla navštěvovat bohoslužby v kostele ani biblické hodiny na faře. Při zhoršování zdravotního stavu prožívala poslední čas svého života v Domově pečovatelské služby v Bystrém u Poličky. Když jsme ji občas navštěvovali, byla spokojena a radovala se při společném zpěvu a modlitbě. Její život byl prodchnut důvěrou v Pána Boha, to byl pramen jejího žití. V našich srdcích je zapsána jako vzácná sestra; naše Dobruška.

Za sbor v Rovečném Adolf Petr