( ČB 7-8/2015) ,,Já nevím, čím to je, že se na mě holky nelepí tak jako dřív. Jestli jsem snad ztloustnul nebo co,“ postěžoval si kdysi můj tehdy čtyřiatřicetiletý známý. Trpí ledasčím, ale rozhodně ne nadváhou. Místo toho, aby si našel lepší práci a zároveň vylepšil svou bytovou situaci, čímž by mohl potenciální partnerce nabídnout k životu víc než jen vypracované tělo a čokoládové oči, rozhodl se tento muž v nejlepších letech chodit více do posilovny, méně jíst, po páté hodině nejíst vůbec a především meditovat. Vysvětlil mi, že tou meditací kumuluje pozitivní energii, díky které si naprosto nevědomky přitáhne tu pravou partnerku. Předpokládám, že jednou bude mít ze zástupu nápadnic přednost ta, která nerada jí.
Já osobně nemám nic proti zdravému životnímu stylu. Sama jsem se ze zdravotních důvodů musela vzdát několika potravin a je pravda, že mi to zdravotně hodně prospělo. Zdraví je to nejcennější, co máme, a opravdu záleží na tom, co jíme, jestli se pravidelně hýbeme a chodíme na čerstvý vzduch. Ale čeho je moc, toho je příliš. V momentě, kdy se zdravý životní styl stane jedinou metou až závislostí, začíná jít o zdraví nejen fyzické, ale i psychické. Už nejednou jsem se svého známého chtěla zeptat, jestli se náhodou nezbláznil.
Otázkou ovšem zůstává, co je to ten zdravý životní styl. Když jsem byla malá, připadala mi nejzdravější moje moravská babička, u které jsme jeden čas bydleli. Babička byla (a je) maličká, baculatá jako tehdy snad všechny ženské z vesnice. Pracovala v kravíně, takže když jsem se k ní přitulila, zdálo se mi, že voní jako mlíko, co jsme vozili v bandasce na kole přímo z kravína. Měli jsme prasata, králíky, slepice, husy, tak jsme byli pořád venku. S babičkou jsme také hodně pracovali na poli, a že to na jižní Moravě pálí, byli jsme opálení jako indiáni. Všechno se smažilo na domácím sádle, maso bylo většinou vepřové z vlastního chlívka, zelenina ze zahrádky nebo z pole, odkud nás (mě a bratra) po práci vozila babička s kupou sena nebo pytlem brambor na kárce. A té práce jsme udělali! Starost nejen o nás, ale i o zvířata, dům, pole, zahradu, a všechno převážně vlastníma rukama a na čerstvém vzduchu. To byla posilovna! To se to meditovalo! Nebylo nic lepšího než relax při pečení babiččiných moravských koláčků a tajného ujídání drobenky. Ostatně, kdo byl někdy delší dobu na dovolené na jihomoravské vesnici, ví přesně, jaký požehnaný životní styl mám na mysli.
Pavla Bělíková