(ČB 7-8/2016) Slova mají svůj význam a slovo je pojem utvářející skutečnost. Půjdu tedy s vámi, vážení čtenáři, osobní cestou slov. Dokážete si vybavit okamžik hněvu směřujícího vůči vám? Dokážete si vzpomenout, kdy jste hněvu sami podlehli tak, že jste toho litovali? Dokážete si ale také přiznat, že váš hněv leckdy vzplál spravedlivě a odstup času tomu dal za pravdu?

Poslechněte si článek:

(ČB 7-8/2016) Lidský hněv je církví od 6. století řazen mezi sedm kardinálních (lat. cardo = pant) hříchů, to znamená takových, kolem kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. A přesto se jen ve Starém zákoně v 375 případech náš laskavý a dlouhoshovívavý Hospodin hněvá. A Nový zákon dokonce poví: „Hněvejte se!“ (Ef 4,26) Nové překlady to rámují do únosnějšího podání: „Hněváte-li se“, ale epištola opravdu „Hněvejte se“ říká. A přesní Kraličtí to dobře přeložili takto doslova, jak je to i nahoře v názvu tohoto článku.

Poslechněte si článek:

(ČB 7-8/2016) Oskar je desetiletý chlapec. Umírá na leukemii, poslední dny svého života tráví v nemocnici. Provází ho ošetřovatelka, které všichni říkají babi Růženka. To ona přijde k Oskarovi s nápadem, aby začal psát dopisy Pánu Bohu. Mluvíme o knize E. E. Schmitta: Oskar a Růžová paní. Některé Oskarovy dopisy jsou bojovné, na Pána Boha se zlobí. Třeba takto: Milý Bože, Peggy Blue je pryč. Vrátila se domů k rodičům. Nejsem hloupej, dobře vím, že už ji nikdy neuvidím. Moc ti toho dnes nenapíšu, protože jsem šíleně smutnej. Strávili jsme s Peggy celý život společně a teď jsem tu zůstal sám, ležím v posteli a jsem plešatej, seschlej a unavenej. Stárnout je hnusný.  Dnes tě nemám rád.   Oskar. (Peggy Blue byla Oskarova nemocniční kamarádka, po úspěšné operaci odešla domů.)

Poslechněte si článek:

(ČB 7-8/2016) Na tuto otázku se nedá odpovědět snadno; jednak proto, že se jí při čtení Bible málo zabýváme, jednak proto, že sami příliš často nevíme, co je dobré, a co zlé. Starý zákon častěji než o hněvu lidském mluví o hněvu Božím.

Poslechněte si článek: