(ČB 9/2016)  Nebo do Zelówa a Kleszczówa, aby to bylo rovnocenné? Potom třeba i do Zelova a Kleščova? Protože však máme pouze „Zelováky“ a ne „Kleščováky“, existuje počeštěná forma jen u jména Zelov. Polské „ó“ nám dělá vůbec problém, vyslovuje se jako „ů“ a např. cestou z Hradce Králové do Náchoda je polovina dopravních značek s nápisem Wroclaw napsána špatně jako Wróclaw.Během let jsem nebyl dojmu, že jsem asi poslední, kdo ještě v Zelově nebyl. Letos v červnu mne tam vzal bývalý Potulný, bratr farář Petr Brodský, se skupinou dalších sedmi evangelíků z východních a západních Čech. Jako laskavý a zkušený průvodce nám ukázal dva sbory s českými kořeny patřící do Reformované církve v Polsku – Zelov a Kleszczó.

Poslechněte si článek:

(ČB 9/2016) Výlet na Sněžku, indické tance, pomalované obličeje, debaty o plánu Boží záchrany – to všechno a mnohé další spojilo na týden mladé věřící z Evropy a Asie. Setkali se v „International Campu“, který v Krkonoších pořádalo oddělení mládeže Českobratrské církve evangelické. Strávit čas s podobně smýšlejícími lidmi a setkat se nad Biblí přijeli účastníci z Jižní Koreje, Indie, Skotska, Ukrajiny a České republiky.

Poslechněte si článek:

(ČB 9/2016) Když jsme v sobotu 30. 7. 2016 přijeli do tábora Jana Amose Komenského v Bělči, potkali jsme první účastníky kurzu – děti, které s vestami a pádly mířily k místnímu rybníku. Tak začínal týden společného pobytu všech generací na kurzu nazvaném Církev živě. Program byl bohatý. Každé ráno po snídani jsme se sešli u ranního zvonění a krátkou pobožností začali nový den. Potom se program rozběhl podle věkových skupin. V programu pro dospělé se střídali hosté, kteří se s námi ze svého pohledu podělili o téma kurzu, kterým bylo heslo z Izaiáše „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“.

Poslechněte si článek:

(ČB 9/2016) I.  „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.“ (Iz 30,15) Vystupuji po kamenných schodech a v malém výklenku s vitráží čtu tato slova v několika jazycích. V domě je ticho, ale ne prázdno. Potkávám dívku, kterou dobře znám. Neznám sice jméno, nikdy jsme spolu nemluvily, ale včera jsme se vedle sebe tiše modlily v kapli a za chvíli půjdeme stejným směrem do Kostela smíření k polední modlitbě. Stejnými slovy budeme zpívat „Pane, smiluj se“ a poslouchat evangelium. Zdravíme se jen úsměvem, tak jako se všemi spolubydlícími po celý týden. Všichni sdílíme jídlo, dům, zahradu, kapli – a celodenní ztišení. Z různých zemí a církví, beze slov, ale jsme jedno. Známe se. Kde se ta blízkost bere?

Poslechněte si článek: