(ČB 9/2016) Nebo do Zelówa a Kleszczówa, aby to bylo rovnocenné? Potom třeba i do Zelova a Kleščova? Protože však máme pouze „Zelováky“ a ne „Kleščováky“, existuje počeštěná forma jen u jména Zelov. Polské „ó“ nám dělá vůbec problém, vyslovuje se jako „ů“ a např. cestou z Hradce Králové do Náchoda je polovina dopravních značek s nápisem Wroclaw napsána špatně jako Wróclaw.Během let jsem nebyl dojmu, že jsem asi poslední, kdo ještě v Zelově nebyl. Letos v červnu mne tam vzal bývalý Potulný, bratr farář Petr Brodský, se skupinou dalších sedmi evangelíků z východních a západních Čech. Jako laskavý a zkušený průvodce nám ukázal dva sbory s českými kořeny patřící do Reformované církve v Polsku – Zelov a Kleszczó.
Poslechněte si článek:
Na obou místech nás srdečně přivítali, zástupci sborů si na rozhovor s námi udělali čas. Ubytováni jsme byli v Zelově a já jsem tam představil historii hronovského sboru. Pár výletů po okolí, elektrárna Belchatów. Měsíční krajina pro točení science-fiction. Časem z ní snad bude jezero k rekreaci. Umělá hora Kamieńsk navršená ze zeminy odkryté při dobývání uhlí s osvětlenou sjezdovkou (většinou bez sněhu). Přesto jsou místní spíše vděčni – za dostatek práce, za nadstandardní a dobře dostupnou zdravotní péči, protože se těžaři snaží alespoň trochu kompenzovat krajinné újmy, jak nám řekl kleszczowský farář Krysztof Góral.
V neděli se konaly v Zelově na závěr školního roku slavnostní služby Boží, při nichž jsem kázal já, jako host. Bratr farář Tomasz Pieczko předával dětem a mládeži za zdárné absolvování knihy. Doprovázely Zelovské zvonky a pěvecký sbor. Tradiční bigos na oběd a hurá domů!
V Broumově máme „Zelováky“ dva; byl jsem proto překvapen, kolik náhrobků s jejich jmény lze na tamním hřbitově objevit. Souvěrci, kterým se u nás nežilo dobře pod habsburskou podezíravostí, se po příchodu do Polska museli pro změnu potýkat zase s ruskou přezíravostí. Šikovná hra s panskou ješitností pomáhala – nemůžete postavit obyčejný kostel? Snáze postavíte kostel s bání. Neudělili vám povolení k stavbě evangelického kostela? Bude uděleno, deklarujete-li kostel jako stavbu z vděčnosti za přežití cara při atentátu.
V září přijede učit češtinu v obou sborech bratr Staněk z Nového Města pod Smrkem. Otázka „češství“ je v Zelově zvláštním tématem. Nás jako návštěvníky pochopitelně těší, když zde nacházíme česká jména, české nápisy, pamětní lavičky, když sem tam zaslechneme jadrnou starou češtinu. Doma si ani vlajku nevyvěsíme, ale v cizině se dmeme pýchou, jak se český živel dlouho udržel! Ale místní trpí tím, že jejich „češství“ příliš vyčuhuje, že stále nejsou součástí společnosti. Berou své kořeny jako danost, za dílo předků jsou Pánu Bohu vděčni. Sem tam přijede nějaký pohlavár, diplomat, aby se zviditelnil, jak říkají. Ovšem sbor potřebuje především standardně misijně pracovat, přivádět lidi k víře. Místní Poláci však vnímají zelovský sbor na prvním místě jako český, teprve pak evangelický. Jsou přesvědčeni, že se musejí nejprve stát Čechy, aby pak mohli být i evangelíky. Konverze z katolické církve téměř nejsou…
Připomnělo mi to postesknutí Leo Pavláta na farářském kurzu. Na otázku, co mohou čeští evangelíci udělat pro české Židy, odpověděl, že čeští Židé by především chtěli normálně žít. Škodí jim judofobie i judofilie – velká nenávist i velká láska. Žít a nechat žít.
Zelovští by měli zájem spolupracovat na tématech běžného církevního života – diakonie, svědectví, práce s dětmi, mládeží. Byli by rádi, kdyby do Zelova návštěvníci nejezdili jako do muzea, ale kvůli tvůrčí spolupráci, prospěšné oběma stranám. Najdou se takoví partneři?
Michal Kitta