Archiv autora: Gabriela Malinová

Lenka Ridzoňová: Biblický zvěřinec

(ČB 5/2019) Pokud máte doma šesti, sedmileté dítko a hledáte knížku ke společnému čtení, Biblický zvěřinec od Lenky Ridzoňové vás potěší.

Poslechněte si článek:

Hlavní hrdinka knížky, Anežka, je postavička, kterou před lety vyrobila Lenčina dcerka a která u Ridzoňů ožila. Anežka má rodiče, dva bratry, kamarády a spoustu známých. V kratičkých příbězích prožívá situace, které každý malý človíček zná, třeba roztržky s kamarády, ztracení v davu, návštěvu babičky v nemocnici. Snaží se taky nějak vyrovnat s tím, co se ve světě děje, co na ni působí – obrazy zkázy po zemětřesení v místech, kde byla s rodiči o prázdninách, obličeje dětí utíkajících s rodiči před válkou a bídou… Občas cítí strach, křivdu, zlobu, smutek, lítost, nejistotu, zvědavost… Ale taky radost, úlevu a vděčnost, když nakonec (většinou) všechno dobře dopadne. Pokračování textu

Pavel Hošek: Je to náš příběh

(ČB 5/2019) Když americký historik Timothy Snyder v listopadu v Praze hovořil na téma paměť a dějiny, kriticky se vymezil vůči (nejen středoevropské) zálibě pěstování národní paměti, která se opírá o vybrané příběhy. Taková konstrukce historické paměti vede ke zkreslenému pojetí dějin. Ať už se jedná o tradování slavných vítězství, nebo potupných porážek a zákeřných zrad, inklinuje k okázalému národnímu příběhu. Někdy pyšně nadřazenému – celý svět nás obdivoval, jindy ublíženě sebelítostivému – spojenci nás zradili, 300 let jsme trpěli. Snyder položil řečnickou otázku, zda je možné, aby Evropané opustili svůj národní dějepis a sdíleli společnou verzi evropských dějin.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Poslední slovo: Očekávání

(ČB 5/2019) Kdysi jsem někde slyšel, že to nejhorší jsou nesplněná očekávání. Něco na tom bude, ať jde o dětské představy o vánočních dárcích, kvalitu práce podřízeného, očekávání od sebe sama, nebo o druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Prožívat zklamání se opravdu nikomu nechce (soudím podle sebe) a nesplněné očekávání zklamání je.

Poslechněte si článek:

Jeden by řekl, že za všechno mohou sliby, ke kterým i já často přistupuji v duchu „slibem nezarmoutíš“. Jenže taky dobře vím, že od slibu se očekává i ta druhá část, tedy že bude naplněn. Věčně se konejšit nadčasovým „vlk taky sliboval“ prostě nejde. Záchranný kruh, který mne tonoucího ve svých slibech může držet nad vodou, je pokorné vědomí toho Pokračování textu

Český bratr 4/2019. Téma: Křesťanská rodina

Úvodník

Cudná zbožnost evangelická

Je na rodině poznat, že je evangelická? Jak vlastně vypadá rodinný život podle evangelia? A co rodiny konfesně smíšené nebo sympatizující, leč bez církevní příslušnosti, nebo z jiných církví?

Poslechněte si článek:

Inu, to je ta jednota v různosti, dere se na mysl. Legitimní je vše a je jen na konkrétním společenství, co přijme za své, a tedy „normální“. Většina našich sborů navazuje na reformovanou tradici. Projevy víry jsou cudné až rezervované. Slezský region je typický zbožností vřelejší, projevy otevřenějšími a citovějšími. Tak to popsali i manželé Hurtovi, s nimiž si v tomto čísle můžete přečíst rozhovor.

V posledu ale nejde ani tak o zbožnost, jako spíše o činy, které možná z naší víry vyvěrají. U Hurtů to bylo to, že se dali na pěstounskou péči a vytvářejí bezpečné rodinné zázemí dětem, které by jinak vřelou rodičovskou náruč stěží poznaly. U miminek jde opravdu více o láskyplné přijetí než o pohnutky, které k tomu dočasné náhradní rodiče vedou.

V širším kontextu se změnami v evangelické rodině, pestřejším složením církevního lidu i jednotlivých sborů zabývá v rubrice Téma teolog Ondřej Kolář. Rodiny nejsou již pilířem církve. Je třeba hledat jiné formy sborového života, v nichž se zabydlí i členové rodin neúplných nebo smíšených, rozvedení, jednotlivci žijící bez partnera či bezdětné manželské páry. Neboť církev nedrží pohromadě rodinné či přátelské vztahy, ale evangelium Kristovo.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA