(ČB 5/2019) Narodila se do farářské rodiny ve Württembersku, v oblasti Švábska. A švábština ji nikdy nepustila. Když byla požádána, aby s námi cizinci mluvila spisovně, že dialektu moc nerozumíme, vydržela to tak dvě věty. Snad to bylo tím, že jako válečné dítě v průmyslovém jižním Německu strávila víc času v protileteckých krytech než ve školních lavicích, a tak jí gramatická správnost němčiny se švábštinou splývala. Její tatínek byl od roku 1939 do roku 1942 určen jako vojenský kaplan pro německé okupační vojsko v Praze. Gertrud za ním jako malá holka ráda jezdila a Prahu si zamilovala. Pak válka skončila, v Československu se k moci dostali komunisté a hranice se uzavřely.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2019)

Původ písně

Kořeny písně sahají až k novozákonním textům: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (J 12,24) „To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice, nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jako zvláštní tělo.“ (1K 15,36–38) Z těchto biblických textů Aurelius Clememes Prudentius vytvořil ve 4. st. hymnus, který zaujal anglického teologa a oxfordského biskupa Johna Macleoda Campbella Cruma

Poslechněte si článek: