(ČB 5/2019) Tomáše Holečka jsem navštívil začátkem ledna na jednotce intenzivní péče vsetínské nemocnice. Bylo to před jeho 90. narozeninami. Přál jsem mu, aby je mohl oslavit zase tam, kde je i se svou paní teď doma – v domově Harmonie vsetínského střediska Diakonie ČCE. Svěřil se mi, že by rád něco vzkázal „do světa“, těm, které má rád, a já jsem mu tedy nabídl, že bychom mohli udělat rozhovor a zeptat se redakce Českého bratra, jestli by jej uveřejnili. A tak jsem během telefonního hovoru zapnul diktafon…
Poslechněte si článek:
Pokračování textu