(ČB 4/2019) Ježíš očistil posedlého člověka a poslal démony do stáda vepřů, které se vrhlo střemhlav ze srázu do jezera a tam se utopilo. Jde o jednu z nejbarvitějších scén v evangeliích. Jsem jí fascinován od první chvíle, kdy jsem Bibli otevřel.

Poslechněte si článek:

S jakou postavou tohoto dramatického příběhu bychom se nejspíše ztotožnili? Ti nejtroufalejší z nás by se možná rádi viděli jako sám Ježíš, který uzdravuje a osvobozuje. Vždyť co je krásnějšího než přinášet lidem útěchu, povzbuzení a naději – a být za to obdivován a oslavován? Řekl bych, že pokušení duchovní pýchy doléhá zvláště na kněze, přičemž jaksi zapomínají, že Ježíš byl za své dobré skutky „odměněn“ nespravedlivým odsouzením, prokletím a ukřižováním. Pokračování textu →

(ČB 4/2019) Má-li být řeč o rodinách v evangelické církvi, nemohu začít jinak než osobní zkušeností. Nepocházím z tradiční evangelické rodiny a s církví jsem se seznámil až na začátku své puberty, tedy někdy v první polovině devadesátých let. ČCE byla tehdy propojena i určována rozsáhlými a pro mě zcela nepřehlednými rodovými vztahy. Pro nově příchozího bylo obtížné do této spleti proniknout a ještě obtížnější v ní najít své místo. Po vyslovení svého jména jsem byl obvykle ihned dotázán, s kterými Kolářovými jsem příbuzný a zda by se přece jen nenašel nějaký klan, jehož jsem – třeba nevědomky – součást a díky kterému bych pro ostatní přestal být podivně neskladný. Musel jsem se smířit s tím, že aspoň po nějaký čas, nejpozději do chvíle, kdy se sňatkem na některý z evangelických rodů napojím, zůstanu v církvi cizincem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) S rozrostem jsme začali v Praze-Braníku, kde teď vikářuji, už na podzim. Šlo o to vymyslet pravidelný sborový program, který není vymezen striktně generačně, ale spíše situací účastníků. Skončili jste se školou? Začínáte v nové práci? Máte malé děti, ale třeba taky vnoučata? Zkrátka už jste překročili blíže neurčený práh dospělosti? A především – v struktuře pravidelných sborových programů jste nenašli takový, který odpovídá vaší životní situaci, zájmu, ale i potřebám? Rozrost je pro ty, kdo spadají do všech těchto kategorií, třeba i s dětmi, popřípadě vnoučaty. A zároveň je otevřen i dalším. „Nízkoprahový“ je asi slovo, které náš záměr vystihuje nejlépe.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) Hurtovi jsou farářská rodina. Václav i Ula jsou šedesátníci, mají čtyři dospělé děti a (zatím) jedno vnouče. K jejich farním štacím patří Merklín, Hrabová a Mladá Boleslav a nyní jsou již sedmý rok v Litomyšli. Když Václav pozbyl v Merklíně státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, živil se jako odečítač elektroměrů, v pekárně nebo v cihelně. Byl také vojenský kaplan a strávil půl roku na misi SFOR v Bosně. Po přestěhování do Litomyšle se Hurtovi vrhli na činnost, o které dávno přemýšleli. Stali se pěstouny na přechodnou dobu, což znamená, že se starají o odložená miminka nejútlejšího věku a věnují se jim do doby, než tyto děti mohou jít do trvalého osvojení nebo zpět do původní rodiny.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →