(ČB 4/2019) U snídaně kluci ze sebe dělají hlupáky – prý nevěděli, že je neděle a že jdeme do kostela. Neuklidní je ani to, že dnes jdeme na bohoslužby u nás v Roztokách, kde se začíná až o půl jedenácté. Začnou brblat, že do nedělní školy nejdou, načež jim má žena Hanka, katolička, navrhne, že můžou jít na katolickou mši, kde nedělní škola není vůbec. To odmítnou, to prý radši půjdou do té „pitomé nedělky“. Potom ale jakoby někdo střihl film: děti jsou v nedělní škole, varhany zní a z životní horizontály se stává vertikála. Po skončení bohoslužeb děti venku běhají na slunci. „Večer si asi zajdu k Jezulátku,“ pronese s kávou v ruce moje žena. Nezní to ale naštvaně. Možná i trochu naopak.
Poslechněte si článek:
