Archiv autora: Gabriela Malinová

Český bratr 11/2016. Téma: Libost, zalíbení

Úvodník

…aby došel zalíbení před Hospodinem

Poslechněte si článek:

Co by měl člověk dělat, aby došel zalíbení před Hospodinem? Zní to tak trošku tajemně a starodávně, ale co to znamená? Cítíme, že to není stejné jako zalíbit se šéfovi, aby si nás všiml, nebo rodičům, aby nás pochválili, nebo pubertálním kamarádům, aby nás obdivovali. Jak ale mohu usilovat o zalíbení před Hospodinem? V Bibli není jednoznačný návod, ale je tam dost míst, kde je pověděno příběhem, co je správné, a co ne, co se Bohu líbí, a co ne. V biblické úvaze to rozebírá Ondřej Ruml, pro nás laiky možná postačí masarykovské „nebát se a nekrást“. Přidala bych ještě – žít pravdivě a mluvit jasně.

V dnešní rychlé době převažuje líbí-nelíbí, beru-neberu. Negativní soudy mají často navrch. Pokud ale máme ve své práci, různých činnostech a životě vůbec zalíbení, nežehráme, nýbrž žijeme klidně a spokojeně. Pak zaslechneme, že „Hospodin má ve svém lidu zalíbení“ a to může být velký důvod k vděčnosti. O tom se rozepsal Martin Fendrych. S tématem souvisí také krása, jež povznáší mysl do neznámých výšin, jak vyplývá z rozhovoru s profesorem Milanem Balabánem.

Listopadovou jubilantkou je někdejší šéfredaktorka Českého bratra Lydie Roskovcová. Devět let vedla časopis a dalších šest sloužila ve vedení církve jako synodní kurátorka. Na straně 22 s ní přinášíme obsáhlý rozhovor.

Advent klepe na dveře a začínáme přemýšlet o vánočních dárcích. Inspirací vám mohou být i knižní recenze uveřejněné v tomto čísle.

??????????????????????Klidně večery a inspirativní čtení vám přeje
Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Biblická úvaha: Rozmarný Pán – O. Ruml
Orgie nelibosti – M. Fendrych
Rozhovor s M. Balabánem: Krása povznáší mysl do neznámých rovin – O. Kolář
Krása je symbolem pravdy – T. Pavelka
Otázka na tělo: V čem jste našli zalíbení až postupem času?

MOJE CÍRKEV
Evangelická mládež se brodila biblickou vodou – J. Vondrová
Bohoslužby v brněnském Desertu – Š. Hájek
Bohoslužby ve žďárském Batyskafu – M. Erdinger
Rozhovor s Lydií Roskovcovou: Oceňuji, že církev je tolerantní – D. Ženatá
Za krajany do Srbska. Veliké Strediště – V. Zikmund
Boj o vlajky – J. Hála
Z olomoucké církevní konzervatoře: Pokud nás pozvete… – A. Wrana
Velikonoční duchovní obnova v Kolíně – A. Zapletal
Jeronýmova jednota podporuje církevní stavební projekty už téměř 100 let – H. Kurešová
Kostel Milíče z Kroměříže pro Jižní Město slaví deset let od dokončení – J. Kirschner

S DĚTMI
Pro děti: Biblický zvěřinec – Moucha – L. Ridzoňová

DIAKONIE
Diakonické setkání – Š. Brodský

SLOVO
Poslední slovo: Rozmařilá krása? – Š. Grauová

RECENZE
Ladislav Heryán: Exotem na této zemi – Z. A. Eminger
C. S. Lewis: Svědectví o zármutku – Š. Grauová
Jan Jelínek: Jizvy na duši – Z. A. Eminger

KOMIKS
Zalíbení – K. Malina

 

Liberec. Pohnutá historie a nadějná přítomnost

DSC_2546(ČB 12/2016) V neděli 23. října 2016 jsme si při bohoslužbách i během odpoledního programu, který byl této události věnován, připomněli 70. výročí vzniku samostatného sboru Českobratrské církve evangelické v Liberci.

Minulost sboru
Od roku 1922 byl Liberec kazatelskou stanicí sboru v Libštátě. Po 2. světové válce přicházeli na Liberecko evangelíci ze všech koutů naší republiky, vraceli se také potomci českých evangelíků z Polska. K 1. červenci 1946 proto v Liberci vznikl

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Solidarita mezi sbory

OLYMPUS DIGITAL CAMERA(ČB 12/2016) V posledních letech se v souvislosti s úvahami o budoucnosti naší církve a jednotlivých sborů začal používat polozapomenutý pojem „solidarita“. Proč oživujeme toto poněkud vyčichlé slovo zrovna v evangelické církvi? Vzniklo z latiny, „solidus“ znamená pevný, celistvý. Jedná se tedy o soudržnost, pospolitost, vzájemnou podporu, svornost.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Desátky

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA(ČB 12/2016) Slyšíme a čteme o různých procentech, kolik odvádět sboru (církvi). Kolik je málo a co je ještě snesitelné. Chceme vydat svědectví o tom, jak na tuto otázku nahlížíme my.

Už se nepamatujeme, jak jsme se na věc dívali za svobodna, ale po svatbě jsme se určitě shodli na desátcích. Asi ovlivněni Božím slovem, že desátky jsou dobré a že jsme se chtěli Pánu Bohu líbit. Z desátků jsme platili salár, sbírky i jiné příspěvky pro Boží království. Je pravda, že když byly děti malé a museli jsme žít hodně skromně, několikrát jsme svobodně desátky spotřebovali pro sebe. Desátky dávají ve sboru i další rodiny; je to jejich svobodné rozhodnutí. Nedávno jsme s nimi o tom mluvili a shodli jsme se na tom, že je pro nás naprosto normální jako první dát s vděčností stranou z výplaty nebo z důchodu právě desátek. 

Poslechněte si článek:

Pokračování textu