(ČB 12/2016) Slyšíme a čteme o různých procentech, kolik odvádět sboru (církvi). Kolik je málo a co je ještě snesitelné. Chceme vydat svědectví o tom, jak na tuto otázku nahlížíme my.

Už se nepamatujeme, jak jsme se na věc dívali za svobodna, ale po svatbě jsme se určitě shodli na desátcích. Asi ovlivněni Božím slovem, že desátky jsou dobré a že jsme se chtěli Pánu Bohu líbit. Z desátků jsme platili salár, sbírky i jiné příspěvky pro Boží království. Je pravda, že když byly děti malé a museli jsme žít hodně skromně, několikrát jsme svobodně desátky spotřebovali pro sebe. Desátky dávají ve sboru i další rodiny; je to jejich svobodné rozhodnutí. Nedávno jsme s nimi o tom mluvili a shodli jsme se na tom, že je pro nás naprosto normální jako první dát s vděčností stranou z výplaty nebo z důchodu právě desátek. 

Poslechněte si článek:

Setkali jsme se i s názorem, že „teď mám málo, začnu dávat, až budu mít víc“. To je ale dost  nebezpečné – když naroste plat, naroste i desátek a problém zůstává. A udivilo nás, že existuje i přesvědčení, že v naší církvi nejsou desátky možné. 

„Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno“; to můžeme prožívat, stejně jako „Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin“. Haleluja!

Milan a Vlasta Satkovi