(ČB 12/2016) V malé vesničce Kšely ve středních Čechách se nalézá téměř ideální „evangelický areál“. Evangelický kostel, sousední evangelická fara a naproti evangelická škola tvoří jádro zástavby malebné obce, jejíž náves má tvar okrouhlice. Při srovnání s historickými fotografiemi a rytinou z roku 1881 udiveni zjistíme, že se od té doby nezměnilo skoro nic. Ovšem jen z vnějšího pohledu. Původní obsah bychom zde totiž hledali marně.

Poslechněte si článek:

Významná minulost
Kšely jsou pro historii evangelíků významným místem. Již roku 1415 Petr z Kšel připojil svůj podpis a pečeť na protestní list českých a moravských pánů do Kostnice, nesouhlasící s upálením mistra Jana Husa. Po tolerančním patentu zde vznikl silný sbor, který měl asi 900 členů v šedesáti obcích. Začátky byly trudné. Jak čteme v pamětní knize: „… Prvním duchovním stal se v Kšelích jeden z nejlepších schovanců ref. koleje v Šarišském Potoku, Ondřej Kováč… kterýž dne 27. května 1783 do Kšel zavítal. Nenaleznuv zde ani kostela ani fary, nucen byl po tři léta ve stodole služby vykonávati, sám pak v jedné chaloupce ubytoval se. Potom onemocněv, vrátil se k zotavení do vlasti a tam 8. října 1786 zemřel…“ „…starost stavby kostela vzavše na se především horliví dva mužové, církevní starší J. Břečka, majitel hospody v Kšelích, a šenkýř J. Zahradníček, položili toho domu základ 24. června 1786… s stavbou pak tak pokračováno, že do zimy zvenčí celý hotov byl. Uvnitř toliko kruchty na obou koncích dány byly. Ostatní vnitřní úprava dokončila se teprv r. 1791 a 1792. Ale k službám Božím již 21. led. 1787 posvěcen byl…“ Roku 1851 byla stavba zvýšena, prodloužena a opatřena věží. Z původní toleranční modlitebny, stavěné „na hlínu“, tak po přestavbě zůstala pouze stěna s bočním vstupem. Ze zmínky o dvou kruchtách můžeme usuzovat, že modlitebna měla uspořádání typické pro reformovaný sbor se stolem Páně uprostřed prostoru. Realizované i nerealizované přestavby jsou doloženy plánovou dokumentací ve sborovém archivu. Najdeme zde i návrh toleranční fary, postavené roku 1788 nezvykle jako patrová budova, jejíž přízemí mělo sloužit jako škola. (Roku 1909 byla nahrazena farou novou.)

Sbor byl několikrát sídlem superintendenta. Byl to však především revoluční rok 1848, kdy se Kšely staly v církvi centrem dění. 21. listopadu toho roku se tu sešlo 40 českých farářů helvetského i augsburského vyznání, přijel též moravský superintendent Samuel Nagy. Usnesli se zde mimo jiné na vydávání časopisu Česko-bratrský hlasatel. Ačkoli časopis již v roce 1850 cenzura zakázala, jde o první evangelické periodikum v našich zemích (rozvoj evangelického tisku nastal až po protestantském patentu roku 1861). „Je tu řada nebojácných mužů, pracovníků, kteří konají, co mohou a odvažují se boje, jehož výsledek jest nejistý,“ popsal tuto dobu Josef Václav Lukášek. Při dalším setkání v Kšelích, 24.–25. června 1849, požadovalo 40 farářů a 47 starších rovnoprávnost církví, sloučení helvetské a luterské konfese, odluku církve od státu, vznikl též návrh církevního zřízení. Tyto reformy byly v církvi realizovány až mnohem později, rodily se však v Kšelích při svobodných diskusích statečných farářů i laiků.

Tragická padesátá léta dvacátého století
Roku 1924 v památníku čteme, že zdejší kraj je úrodný a lid pracovitý. Evangelíci se živili převážně zemědělstvím. Vznikem nových sborů v okolí, vystěhovalectvím a rostoucí sekularizací v Čechách se však kšelský sbor ztenčoval. Téměř půlstoletí zde působil farář Oskar Nagy (bylo to jeho první a jediné působiště), po jeho smrti se již další faráři střídali. Padesátá léta postihla střední Čechy zvlášť těžce. Rozkulačením výrazného sedláka, starosty a kurátora sboru Jaroslava Miškovského a jeho násilným odstěhováním v roce 1954 sbor ztratil oporu a rozložil se. Bohdan Pivoňka v letech 1965–1968 konal služby Boží pouze v sále fary, kostel už byl pronajat pro archiv. Následující farář Jiří Štorek realizoval poměrně odvážné a netypické řešení – přesun sídla sboru z vesnice do města, z Kšel do Českého Brodu (k 1. 1. 1969), kde se podařilo získat a posléze opravit původně utrakvistický, již neužívaný renesanční kostelík Nejsvětější Trojice z let 1560–1562. Do něj byly z Kšel přeneseny varhany a zvon.

Stavby v Kšelech od roku 1972 již církvi neslouží ani nepatří. Faru dnes vlastní a obývá starosta a bývalou evangelickou školu v 90. letech 20. století převedla církev bezúplatně obci – měl tu vzniknout obecní úřad. To se však nestalo; budova, občas užívaná coby hospoda, chátrá. Majitelé prodaného kostela se stále střídají. Restaurátor Jan Přibyl si zde v půdním prostoru rozestavěl byt. Osadil střešní okna, rozkryl kus stropu. Záměr se však ukázal nad jeho síly, oprava zůstala nedokončena. Několik let pak kostel nabízela realitní kancelář, v roce 2012 za 3 750 000 Kč. Bylo zřejmé, že za tuto cenu si to s rozumným záměrem nikdo nekoupí.

Smutná přítomnost
Nyní vlastní kostel Číňan Liu Wei, který je prý stále na cestách po celém světě. Neudržované modlitebně v soukromém vlastnictví hrozí postupný zánik. V interiéru se povalují zaprášené části kazatelny, stolu Páně, zůstala zde i například hodnotná farářská lavice s iniciálami faráře Kubeše a letopočtem 1827. Byla by skvělým exponátem pro evangelické muzeum, možná je ale již spálena. Roku 2012 jsme s Ing. Markem Fajmanem iniciovali zápis kostela do seznamu nemovitých kulturních památek. Přes velké úsilí pražského památkáře Ivana Mináře návrh komisí neprošel a Ministerstvo kultury ČR památku neprohlásilo. Přišli jsme pozdě, objekt nebude chráněnou památkou, a není tedy chráněn před ničím. Budoucnost kostela, včetně vybavení, je v rukou majitelů, zcela neznalých jeho hodnoty. V říjnu 2016 jsme se pokoušeli vlastníka kontaktovat a prohlédnout si kostel v rámci tradičního podzimního zájezdu židenického sboru po tolerančních modlitebnách. Zůstali jsme žel před zamčenou branou.

Kšelský hřbitov
Nad obcí ve volné krajině leží evangelický hřbitov, založený roku 1845, rozšířený v roce 1900, roku 1956 převedený do správy obce. Obsahuje soubor kvalitních evangelických náhrobků především z konce 19. a první poloviny 20. století. Jsou tu i s manželkami pochováni superintendent Matěj Kubeš (+1855), jeho syn, pražský senior Josef Kubeš (+1883), faráři Karel Molnár (+1904), Oskar Nagy (+1959), Blahoslav Černohorský (+1959), své hrobky zde mají Břečkovi, Miškovští, Šlechtovi, Pivoňkovi a další evangelické rody. Hřbitov opět není památkou a nepřítomnost evangelického faráře v obci svádí k mnohému; na hřbitově asi před dvěma léty proběhlo natáčení videoklipů metalové skupiny, při kterém „Zombie vylézali z hrobů“. Pan farář z Českého Brodu Marek Lukášek se proti tomu důrazně ohradil, za což mu prý starosta hrozil trestním oznámením. V současné době snad již vznikla dohoda, že se tyto akce nebudou opakovat. Tak tady jsme se dostali opravdu až na samé dno.

Materiál pro muzeum
Nebudu mluvit o historické fotodokumentaci, roztroušené po rodinách, které se evangelickému prostředí vzdalují. Několik let jsme hledali plány z Kšel ve sborovém archivu v Českém Brodě, paradoxně nám pak pomohla povodeň. Při úklidu vyplavené garáže se našly naštěstí neporušené plány v rozsahu a kvalitě, jaká na ostatních sborech nemá obdoby a my doufáme, že se stanou součástí plánovaného evangelického muzea v Truhlářské ulici v Praze. Profesorka Milena Bartlová ve svém článku v Českém Bratru mluví o potřebě muzea jako badatelského pracoviště, které by v předstihu rozeznalo a vyhodnotilo výše uvedené hodnoty a zamezilo jejich ztrátám.

Dle posledních zpráv téměř vybydlené a zdevastované Kšely zažívají opět ve svých dějinách obrat a nabírají dech. Pozemky nedaleko od Prahy jsou žádány a hodně se tu staví.

Marta Procházková