(ČB 12/2016) V neděli 23. října 2016 jsme si při bohoslužbách i během odpoledního programu, který byl této události věnován, připomněli 70. výročí vzniku samostatného sboru Českobratrské církve evangelické v Liberci.

Minulost sboru
Od roku 1922 byl Liberec kazatelskou stanicí sboru v Libštátě. Po 2. světové válce přicházeli na Liberecko evangelíci ze všech koutů naší republiky, vraceli se také potomci českých evangelíků z Polska. K 1. červenci 1946 proto v Liberci vznikl

Poslechněte si článek:

samostatný farní sbor; jeho prvním farářem byl zvolen Bohumír Šuchman z Vysokého Mýta.

Bohoslužby se původně konaly v evangelickém luterském kostele na náměstí Českých bratří. Pozemek ke stavbě kostela prodal evangelíkům hrabě Eduard Clam-Gallas, kostel byl slavnostně otevřen 20. října 1868. V roce 1976 byl však neslavně zbořen – odstřelen a mnozí pamětníci to dodnes pociťují jako velikou křivdu. V místě, kde kostel stál, právě v den 40. výročí jeho zničení, v neděli 29. května jsme letos uspořádali společně s libereckým sborem Církve československé husitské bohoslužbu.

Počátky libereckého evangelického sboru byly podle vzpomínek sestry Pavly Titěrové obtížné, ale velmi nadějné. Ke schůzkám se v hojném počtu scházeli konfirmandi, děti i mládež. Na všech školách okresu se vyučovalo náboženství. Dospělí se vzdělávali nejen při biblických hodinách, přednášeli jim i učitelé teologické fakulty. Byl založen pěvecký kroužek, mnoho prospěšného vykonával sociální odbor „Marie – Marta“ za předsednictví paní farářové Šuchmanové. V kostele se konaly varhanní koncerty. S postupujícími 50. léty však nastala mnohá omezení a těžká doba pro národ i církev.

Radostné oslavy s bohoslužbami a mnoha hosty   Slavnostní bohoslužby v neděli 23. října vedl náš host, synodní kurátor bratr Vladimír Zikmund. Jeho aktuální a živé kázání vyvolalo při následujícím posezení u kávy zajímavou diskusi. Po obědě, jehož se zúčastnili hosté i zástupci sboru, pokračoval odpolední program přednáškou bratra Zikmunda „Jsem presbyter, a kdo je víc?“ Hlavní myšlenka, kterou bychom si měli z výkladu bratra synodního kurátora vzít k srdci, zní (velmi volně parafrázováno): Když něco děláme, měli bychom to dělat řádně a poctivě, nebo vůbec. Odpoledne bylo oživeno několika varhanními vstupy dalšího hosta, bratra Tomáše Růžičky, a také výkladem o historii sboru podle vzpomínek pamětníků a sborové kroniky. Připomněli jsme si i jednotlivé faráře, kteří v Liberci působili: Bohumíra Šuchmana, Hynka Mertu, Josefa Voborníka, Ladislava Horáka, Jana Čapka a Tabitu Landovou, a samozřejmě i kurátory – každý z nich se na životě sboru v nejlepším slova smyslu výrazně podepsal. Několik písní zazpíval náš pěvecký sbor.

Nejvíce nás potěšili hosté. Především tím, že přijeli v hojném počtu, a to nejen ze sborů našeho seniorátu, ale dokonce i z Francie a Švýcarska. Svými pozdravy vyjádřili srdečný vztah k našemu sboru. Setkání se zúčastnila řada potomků našich bývalých kazatelů a také oni svými živými vzpomínkami přispěli k radostnému průběhu oslav.

Na tuto krásnou neděli budeme vděčně vzpomínat až do příštího výročí.

Marta Ježdíková, místokurátorka sboru v Liberci