Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Slovo

Poslední slovo:

(ČB 4/2020)

Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. (Ž 111,3)

V Biblickém slovníku Adolfa Novotného se píše, že spravedlivé je to, co je ve shodě s právem a pravdou. Jasné a nekompromisní. Na první pohled není, nad čím váhat, všichni máme základní představu, co spravedlivé je, a co není. Jenže! „Ve shodě s pravdou“, to ano, ale „co je pravda“?! Je to přece jen poněkud ošemetné.

V tom našem leckdy klopotném žití se k nám otázka po spravedlnosti dostává v rovině vlastně velmi praktické. Kupodivu si jí hodně všímají i malé děti – „Tohle je nespravedlivé, on dostal víc!“ Jak z toho ven? Možná máme tendenci věc zjednodušovat. Prostě dát všem stejně, spravedlivě, každému jeden bonbónek… No jistě. Ale ve shodě s pravdou to takhle vždycky být nemusí! Já mám pádný důvod dát Josífkovi bonbónek navíc. To „všichni stejně“ nemusí platit navěky. Pokračování textu →

Archiv 2020

Český bratr 3/2020. Téma: Střídmost

Úvodník

Zachráníme střídmostí svět?

Ke křesťanským ctnostem patří jistě také střídmost a uměřenost. My evangelíci býváme často tak uměření, až jsme nudní. Přemýšlet o střídmosti či přiměřenosti v postní době je však zcela na místě. Proto jsme tuto ctnost stanovili jako téma Českého bratra číslo 3, který vychází právě v předvelikonočním, postním čase.

Poslechněte si článek:

Opak střídmosti je v Bibli nazýván u kralických trefně obžerství, na jiných místech také flámování nebo hodování. A objevuje se v Ježíšově řeči o konci světa. Že bychom se k němu už opravdu blížili? Vypadá to, že naše globální nestřídmost přispívá ke globálním změnám na celé planetě, ať patříme ke společnostem bohatším, nebo chudším. O tom všem v tomto čísle píšeme a snažíme se naznačit i možnou nápravu. Začít každý sám u sebe, v malém, ale důsledně. Svět nezachrání pár poustevníků, ale miliony lidí, kteří se uskrovní trošku.

Jsme vyzýváni ke štědrosti při postní sbírce. Její výtěžek věnuje letos Diakonie komunitnímu centru Tahaddi v Libanonu na předškolní vzdělávání dětí, o kterém se v diakonické rubrice dočtete více. Pokud se sbírka vydaří tak jako v minulých letech, pokryje platy pracovníků školky na celý jeden rok.

Toto číslo přináší také několik pozvánek. Na scénické oratorium Labyrint, na setkání křesťanů ve Štýrském Hradci; uveřejňujeme také nabídku studia na Evangelické bohoslovecké fakultě, kde pro příští akademický rok chystají tři bakalářské a tři navazující magisterské studijní programy. Nechte se pozvat!

Milí čtenáři, přeji vám inspirativní čtení a klidný postní čas.

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

RECENZE

SLOVO

 

Téma

Biblická úvaha: Ať se srdci ulehčí

(ČB 3/2020) Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. (Lk 21,34)

Těžká to věc, uvažovat o střídmosti, žijeme-li v kultuře, která se vyznačuje nesmírným plýtváním a fascinací věcmi, jednou ze zhoubných chorob. Navíc to vůbec to není tak, že by se tohle vyhýbalo těm chudším. Žijeme v kultuře, kde se na nestřídmosti obecné podílí i ten největší asketa prostě tím, že tu žije. Tak co tedy? Pořád si myslím, že má smysl snažit se. I bez potvrzení, že to přinese spásu lidstvu, životnímu prostředí či tak nějak. Vždycky mě povzbudí, když čtu nebo slyším o lidech, kteří se snaží také.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Téma

Půst. Pro jednotu duše a těla

(ČB 3/2020) Půst je něco, co z praxe církve takřka vymizelo. Reformační církve namnoze půst odvrhly, protože v jeho reálné podobě své doby rozpoznaly dualistický boj proti tělu i zákonické skutkaření.

Po mém soudu jsme ovšem namnoze „s vaničkou vylili dítě“. Zapomněli jsme, že tělo a duše jsou v nás nerozdělitelně propojeny. Ano, jde o duši, ale ty tělesné projevy potřebujeme hlídat – protože duše k tomu, aby se projevila, tělo potřebuje.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →