(ČB 4/2020) Člověk by žasl, kolik lidí dokázalo ať fašismu, nebo komunismu vzdorovat. Vždyť jim šlo přitom o život! Jistěže o spoustě z nich víme, můžeme být vděčni, že o nich vnímaví pisatelé zanechali památku, ale ono jich je nepočítaně víc! Nemáme tuchy, kdo všechno se vzdoru odvážil, kdo se nebál, anebo bál, avšak svědomí mu nedalo, možná slyšel hlas Boží a nemohl jinak.

Poslechněte si článek:

Naše kniha vypráví o knězi, jehož vzdor a troufalost byly opravdu výjimečné. Chtěl ho zlomit režim jak fašistický, tak komunistický, nepovedlo se to však žádnému. Blázen pro Krista, tak ho přezdívali jeho přátelé. Po prvním uvěznění, v brněnském internačním táboře Pod kaštany a pak v Kounicových kolejích, což byla ještě „selanka“, započala v srpnu 43 koncentrácká šňůra, a to hned táborem Auschwitz II – Birkenau. A pak další. Celkem jich bylo osm. Otřesné podmínky v kamenolomu, pokus o útěk; nakonec, v dubnu roku 45, se mu podařilo uprchnout z „pochodu smrti“. Pokračování textu →

(ČB 4(2020) Théo a Mathis jsou kamarádi. Je jim dvanáct a půl. Mají své tajné místo za skříní pod schody do školní jídelny. Své třídní učitelce dělají chlapci starost. Proč jsou stále tak unaveni, jsou nemluvní, do sebe uzavřeni? Théo jí navíc připadá jako týrané dítě.

Poslechněte si článek:

Théo, kdyby měl upřímně odpovědět na otázky, které dospělí rádi dávají, tedy jaké má koníčky nebo čím by chtěl být, bez váhání by odpověděl: „Rád cítím v těle alkohol“. Chtěl by dosáhnout toho stádia, kdy se mozek vypne. Je ve střídavé péči. Týden u matky, týden u otce. „Někdy zavře oči, znovu vidí jejich tváře z dřívějška, ty z té fotky, na níž se oba usmívají. Pokračování textu →