(ČB 5/2021) V letech 2018–2019 prošel kostel v Hodslavicích na Novojičínsku zajímavou rekonstrukcí, která patří k tomu nejlepšímu, co bylo v evangelické církvi v posledních letech realizováno. Strohá protestantská zbožnost dnes dobře ladí s jednoduchou a střídmou architekturou. Místní evangelíci se odvážili radikální změny – modernizace interiéru v ceně cca 4 milionů korun. Zdařilou moderní architekturu ocenil i architektonický portál www.archiweb.cz či časopis Echo. Za zmínku stojí výhra Národní ceny za architekturu v kategorii interiér, nominace na českou cenu za architekturu a nově i publikace v knize Možnosti vesnice.

Pokračování textu →

(ČB 5/2021) Je jednoduché i složité psát o době, kterou z poloviny postihla mimořádná opatření, takže mnohé plánované aktivity seniorátního výboru se nemohly uskutečnit, hodně akcí seniorátních odborů bylo zrušeno a dost plánovaných setkání ve sborech se konat nemohlo. Namísto toho ovšem nastoupily jiné formy práce, o kterých nelze říct, že by byly jen náhradní. Byli jsme odkázáni na internet a ukazuje se, že náš akční rádius je na sborových stránkách či na facebooku vlastně větší, než je v běžně v našich kostelech a modlitebnách. Nebojte se, nechci u téhle formy zůstat a na návrat do kostelů a modliteben, do stavu normálního setkávání tváří v tvář se těším. Jen si myslím, že bychom ten
internet neměli už opouštět. S institucí sborů a církve to sice nemá příliš co společného. Přes internet neuděláte sbírku, ledaže byste své stránky zpoplatnili. Ale to by zas nebyla sbírka. Zdá se prostě, že internet je taková novověká Agora, na které nám sluší kázat bez jakéhokoli vypočítávání, jak se nám to vyplatí, či nevyplatí.

Pokračování textu →

(ČB 5/2021) Prám je jednoduché nebo provizorní plavidlo. Je to také ukotvené přístaviště, kde se loďky mohou zastavit, molo, ze kterého se dá k vodě sklonit a osvěžit se. A jsou to i bohoslužby, ke kterým se v Brně scházíme v týdnu z různých sborů, abychom byli společně neseni jak Boží, tak i vzájemnou blízkostí.

Pokračování textu →

(ČB 5/2021) „Když jeden z mých synů zjistil, že píšu knihu o tom, jak se modlit, poznamenal: To je přece jednoduché. Prostě začneš ,Drahý Bože‘, pak si s ním trochu poklábosíš a na závěr řekneš ,Amen‘.“
S touhle větou, která možná vyjadřuje reakci nejednoho protestanta, vstupuje anglický kazatel Pete Greig do tématu modlitby. Dává jí za pravdu. A přesto se pouští do psaní a nás zve ke čtení. Nebo nás spíš zve na túru do rozmanité krajiny křesťanských modliteb. Předesílá přitom, že „neexistuje žádná forma modlitby, která by byla lepší než ty ostatní. Jestliže pátráte po svatém grálu, vraťte se na začátek své cesty. Jakmile se ale vydáte po rozmanitých stezkách modlitby, Pán se k vám na vaší cestě přidá.“

Pokračování textu →