(ČB 5/2020) (Lk 19,1–10): Ježíš přišel do Kladna a procházel městem. A hle, v tom městě byl muž jménem Zdeněk, hlavní exekutor a veliký boháč. Toužil spatřit Ježíše a poznat ho na vlastní oči, ale neměl šanci. Obklopovaly ho totiž davy lidí a Zdeněk byl hrozný introvert. Běžel tedy napřed do svého úřadu na náměstí, vyběhl do druhého patra, otevřel okno a vyhlížel Ježíše, schován za fíkusem.
Když Ježíš procházel kolem exekutorského úřadu, podíval se nahoru a zavolal: „Zdeňku, pojď rychle dolů. Dneska zůstanu na noc u tebe.“
Zdeněk seběhl tedy na ulici a celý šťastný si odváděl Ježíše domů. Všichni, kdo to viděli, se ale začali rozčilovat: „Cože?! On se kamarádí s tím vydřiduchem?!“
Zdeněk se zastavil. „Pane, poslouchej! Polovinu svých příjmů dávám na charitu, a kdybych někomu něco zabavil neprávem, zaplatím na pokutách čtyřnásobek…“
„Dnes je den spásy – i pro tebe,“ přerušil ho Ježíš. „I Zdeněk přece patří do Boží rodiny! Mesiáš přišel, aby hledal a zachránil všechny ztracené případy.“

Poslechněte si článek:

Vzal jsem parabiblický text z rozmaru jen z části. Do značné míry proto, že se snaží mluvit k dnešnímu člověku a mně o dnešek půjde. Pokračování textu →

(ČB 5/2020) Výbor historické společnosti VERITAS projednával na svých posledních schůzích novou publikaci s názvem Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století (Zdeněk R. Nešpor a kol., Praha 2019), který vyšel v nakladatelství Kalich. S některými jeho zjevnými nedostatky, o nichž jsme samozřejmě nakladatelství informovali, se pokusíme v tomto článku seznámit odbornou veřejnost. Už volba jeho názvu je nešťastná. Zajisté mohl a měl být naformulován přesněji a zodpovědněji. Použití dobového a tendenčního, významově v podstatě dehonestujícího a hanlivého adjektiva „nekatolických“ v názvu knihy vyšlé v současnosti je pro nás nepochopitelné. Že takový název úspěšně „prošel“ redakcí právě v nakladatelství před téměř 100 lety založeném Českobratrskou církví evangelickou je ještě smutnější.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2020) Co mají společného počty s modlitbou? Zdá se, že téměř nic: při počítání si zřídka vzpomeneme na modlení a při modlení zase na počítání. Společné rysy však přesto nacházíme: obojí je jakési umění, obojí je naučitelné, k obojímu potřebujeme znalého učitele. V 90. žalmu čteme: „Nauč nás počítat naše dny“ a uprostřed Lukášova evangelia, na začátku 11. kapitoly: „Nauč nás modlit se.“ První z obou citátů je už modlitbou sám o sobě, uvedený žalm je tak dokonce přímo nadepsán. V druhém případě se jedná o prosbu určenou někomu, kdo se na pohled nijak neliší od ostatních, a přesto je oslovován jako Pán.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2020) Čas od času přicházejí doby, které tříbí a odhalují naše charaktery. K slovu přichází lidská statečnost a odolnost.

O takové době mi vyprávěli babička s dědečkem. Jak za války lidé ukazovali svou statečnost, když tajně ukrývali pronásledované. Jiní prokazovali odolnost vůči kolaboraci. Tatínek s maminou mi zase vyprávěli o přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Kolik odolnosti bylo potřeba, aby se nepodlehlo tlaku režimu, kolik statečnosti, aby člověk vydržel stát na správné straně. Sám mohu svým dětem vyprávět o roku 1989, o statečnosti vyjít na náměstí a vytáhnout z kapes klíče, o odolnosti nepodlehnout pozlátku raných devadesátých. A moje děti budou moci jednou vyprávět o době koronavirové, o statečnosti nasadit si roušku, o odolnosti vůči nouzovým opatřením. Čas od času přicházejí doby, které po člověku žádají, aby svou statečnost ukázal, zaujal pevný postoj, pečlivě posuzoval, co stojí za to…

Poslechněte si článek: