(ČB 1/2021) Tvrzení, že mezigenerační spory jsou nevyhnutelné, u nás fatálně existuje a nedá se s tím hnout. Copak si může rozumět patnáctiletý kluk s osmdesátiletou paní? Ale proč vlastně ne? Není tohle tvrzení trochu umělé?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Soužití dvou generací bývalo traumatem a vděčným literárním námětem. My jsme se s manželem pokusili o výjimku z pravidla. Po svatbě (1960) jsme byli přesvědčeni, že společná domácnost s jeho rodiči nebude pro nás dva generačním problémem. Život záhy naše odhodlání prověřil.
(ČB 1/2021) Dovolte mi abych se představila – jmenuji se Karolína Urbánková a jsem věřící. Moje jméno je to, co mě identifikuje. Už z něj můžete vyčíst nespočet zajímavých informací o mé osobě. Vy, co jste se se mnou někdy setkali, si pravděpodobně vybavíte tvář, případně i nepřeslechnutelný smích. Je ale moje jméno to, co určuje, kdo jsem, jaká jsem, jak se chovám?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) „Kdo jste?“ To je otázka, kterou občas dostanu. Většinou ji vyřídím tím, že odříkám jméno, příjmení. Někdy chtějí ještě rodné číslo nebo ukázat občanský průkaz. A někdy musím přidat ještě funkci, roli nebo úkol, s kterým tu jsem.
Kdyby se ptali dál, co by o mně mohli ještě chtít vědět? Kdyby mě chtěli identifikovat s definitivní jistotou, chtěli by DNA? Co ta by o mně řekla?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK