(ČB4/2014) Reformace spojená se jménem Martina Luthera, která v Německu probíhala od roku 1517, vtělila svá vyznání do textů dnes shrnutých v tzv. Knize svornosti z roku 1580 (Liber concordiae), vyšlo též česky roku 2006 v Kalichu). Z nich stojí na čelném místě – pochopitelně po třech starokřesťanských krédech: Apoštolském, Nicejsko-cařihradském a Athanasiově – vyznání víry, které bylo roku 1530 předloženo evangelickými stavy císaři na sněmu v Augsburgu, odtud také nese jméno „Augsburské“. To je dodnes základním vyznáním luteránů a je také jednou ze čtyř konfesí, ke kterým se hlásí ČCE. Pokračování textu →

(ČB 4/2014) Když v 17. a 18. století zeslábl reformační impulz v církvích z reformace vzešlých a byl vystřídán povrchní zvykovostí či strnulým lpěním na zásadách pravého učení, objevilo se na různých místech v Holandsku a v Německu obrodné hnutí, nebo spíše obrodná hnutí, usilující o oživení konvenční církevnosti. Nazýváme je souhrnně „pietismus“ (z latinského výrazu pietas = zbožnost). Hnutí nebylo bez přípravy. Navázalo na inspirace v díle Martina Luthera, Jana Kalvína i jiných reformačních myslitelů. Zvláště zřetelný je vliv spisu Lewise Bayleho o praktické zbožnosti, který pro české exulanty přeložil a upravil J. A. Komenský a vydal pod titulem Praxis pietatis. Pokračování textu →

(ČB 4/2014)

Marek P. Lukášek, farář
Pro mne je těžko přijatelná povrchní představa Boží všemohoucnosti. Boha si spíše představuji jako dobrého krále, který laskavě vládne všem, ale ne všichni jeho vládu uznávají. Bůh pro mne (s J. M. Lochmanem) není „kosmopolicista“, nýbrž záchranář. Pokračování textu →