(ČB 4/2015) Dnes si každou chvíli připomínáme Den někoho či něčeho – Den matek, Den zamilovaných, Den stromů, Den boje proti té či které nemoci, také Den bez aut atd. Pokud se tato praxe nestane pouhou rutinou a příležitostí „si povyrazit“, může být dobrou připomínkou toho, za co za všechno můžeme a máme být vděčni. Den Země se slaví už poměrně dlouho, ponejprv to bylo před 45 lety. V té době si lidé začali uvědomovat to, co už dlouho předtím vyjádřil Mahátma Gándhí, totiž že náš časný domov, planeta Země, je sice dost bohatý pro potřeby všech lidí, nikoli však pro jejich chamtivost. Jinými slovy, mezi moudrými a zodpovědnými lidmi se rozšířilo povědomí omezenosti zemských zdrojů. Vznikl Římský klub a z jeho iniciativy byla vytvořena zpráva Meze růstu, vznikají environmentálně založené ekologické strany a jsou vedeny různé kampaně za odpovědný přístup k Zemi a jejímu bohatství.
Jak vznikl Den Země
Myšlenka slavit Den Země vznikla a byla uskutečněna nejprve v USA. A rodila se tam současně na více místech. Nejznámějšími jejími nositeli jsou wisconsinský demokratický senátor Gaylord Nelson (1916–2005) a humanista a publicista John McConnell (1915–2012). Oba si uvědomovali, že pro Den Země je nejvhodnější jarní období, kdy se příroda probouzí k novému životu. McConnell zvolil samý začátek jara, kdy Země prochází Jarním bodem, tedy 20. nebo 21. březen. Gaylord Nelson chtěl především oslovit studenty amerických vysokých škol, a vzhledem k organizaci akademického roku 1970 zvolil 22. duben (což bylo zrovna 100. výročí narození V. I. Lenina, v čemž někteří odpůrci myšlenky Dne Země vidí záměr či souvislost, což ovšem Nelson kategoricky odmítá).
Z čeho vychází správcovská role člověka
Na letošní rok (22. 3.) připadá 100. výročí narození Johna McConnella, hluboce věřícího křesťana, který v době, kdy to ještě nebylo v církvích samozřejmé, zdůrazňoval správcovskou roli člověka ve stvoření v tom smyslu, jak ji nám, českým křesťanům, připomínal nezapomenutelný prof. Jan Heller. Toto poslání člověka interpretuje širokému okruhu lidí prostřednictvím dvou stěženích dokumentů – uprostřed 80. let minulého století je to 77 tezí k péči o Zemi a zhruba o deset let později Magna Charta (planety) Země. McConnell vychází z evangelia; svými názory a postoji navazuje na myšlení svého otce (nezávislého evangelisty), formulované především v traktátu The Commandments of Jesus (vydaném již v roce 1925). Ač stojí pevně na křesťanské půdě, považuje spolupráci různých náboženství a vůbec všech lidí, kteří si ohrožení Země uvědomují, za nezbytnou a zároveň za všeobecně obohacující. Ač sám nebyl politik, neváhal se s výzvami k péči o Zemi a k odpovědnosti za ni na politiky obracet.
V některých křesťanských kruzích stále přetrvává podivná představa, že starost o Zemi, vyjádřená i slavením Dne Země, je čímsi pohanským. Křesťan McConnell svými myšlenkami i činy ukazuje, že péče o Boží stvořitelské dílo neoddělitelně patří ke křesťanskému životu, že jít za Kristem znamená umět Boží dary sdílet s druhými lidmi, k čemuž je nutná láska i rozumové poznání.
Jiří Nečas