(ČB 4/2015) Kvůli velikonoční sbírce na projekt obnovy Milíčovy kaple v Malešicích jsme v březnovém čísle po časové ose přeskočili až do období po II. světové válce. V seriálu o moderní architektuře 20. století ale nelze opomenout prvorepublikové funkcionalistické stavby. Architektura tohoto slohu dominuje celé řadě našich měst. Funkcionalistické chrámy stavěly před válkou zejména církve nekatolické, především husité a evangelíci (jsou ale jistě i katolické kostely funkcionalistického rázu). O stavbě Pavla Bareše v Lounech jsem pro Českého bratra již kdysi psal. Mnoho kostelů v tomto stylu bylo postaveno i na Moravě (Boskovice, Brno-Židenice, Břeclav, Zlín). Pojďme tedy v několika následujících číslech navštívit Moravu, kde většina evangelíků žije. Uděláme tak radost i šéfredaktorce našeho „Bratra“, moravské sestře Daně Ženaté. 🙂

Boskovice – malebné město s unikátní židovskou čtvrtí
První zastávku na cestě udělejme v Boskovicích, severně od Brna, kde na místo faráře nedávno nastoupil Jiří Bureš, rodák z Brna, který však sloužil dlouhá léta v dalekém Chomutově. Boskovice jsou pitoreskní městečko se zachovalou židovskou čtvrtí a malebnou synagogou. Již přes dvacet let se zde každý rok pořádá velkolepý festival na rozvoj židovského města (letos 9.–12. 7.). Stojí za zmínku, že boskovickým rodákem byl kardinál Tomáš Špidlík. Při návštěvě města nelze vynechat ani boskovický evangelický kostel od architekta Karla Fabiánka, který je od roku 1997 kulturní památkou. Kostel byl postaven až za války, v roce 1941. Fara naproti kostelu vznikla později, v padesátých letech. Evangelický sbor v Boskovicích byl založen jako misijní filiálka mohutného vanovického sboru (vanovický kostel je mimochodem mimořádná technická i kulturní památka, je ovšem zcela odlišného slohu). Stalo se tak díky velkorysosti, výhledu od budoucnosti a také značnému peněžnímu vydání členů vanovického sboru. Podle Bureše by se dnešní církev z této odvážné strategie mohla v lecčem přiučit.

Strohá krása funkcionalismu
Funkcionalistická architektura chrámu v Boskovicích je v kontrastu k historické zástavbě tradičního moravského maloměsta strohá. Zdá se, že funkcionalistický styl protestantskému naturelu vyhovuje (v článku o kostele v Lounech jsem si dokonce pokládal otázku, zda by Kalvín byl funkcionalista, pokud by žil ve 20. století). Jednoduchost stylu, práce se světlem (typický prvek tohoto stylu je pásové okno) je velmi krásná a působivá. Měřítko předválečných staveb ještě nebylo narušeno degradací funkcionalismu do socialistického realismu a panelákových sídlišť, kdy se potřeby člověka smrskly na úroveň unifikovaných „klecí králikáren“. Přiznejme si, že i leckteré naše modlitebny se špinavými záclonami či zašlými malbami příliš krásou neoplývají a stopy socialistické šedi v sobě ještě nesou. Tady výmluvy na evangelickou jednoduchost neobstojí.

Život sboru pod věží kostela
To ale není příklad Boskovic; kostel, kterému vévodí vysoká věž, zakončená knihou a kalichem, je útulný a dobře udržovaný. V roce 2012 se místní evangelíci odvážili provést úpravy vnitřních prostor a v čele kostela je nyní jemně naznačený bílý kříž podle návrhu Barbory Veselé. Sbor je živý, s bohatým programem, jak se sluší na stabilní komunitu usedlého moravského městečka. Bohoslužby s večeří Páně se konají jednou měsíčně a o svátcích. Zajímavá je liturgická tradice: bohoslužby zahajuje zpívaný pozdrav Milost Pána našeho (EZ 488) a na kázání odpovídá shromáždění (každou neděli) vyznáním víry, mluveným či v písňové formě. Evangelická komunita, jejíž součásti je i kazatelská stanice v Sudicích, je na katolickém Boskovicku menšinou. Je však oporou mnohým rodinám a jednotlivcům, vyrostlým v evangelické tradici i přicházejícím zvenčí, a ve sboru žije i několik konfesijně smíšených rodin. 

Jan Kirschner