(ČB 2/2015) Vlastimila Češková 1905–2015
Tak jsem často nazývala paní Vlastimilu Češkovou, rozenou Krištůfkovou, z Jarcové. Byla kouzelná, na svůj požehnaný věk naprosto nevypadala. Téměř do konce života vypadala sotva na pětaosmdesát, a to jí klepalo na dveře již 110. Stále jí to hodně myslelo, vyprávěla dopodrobna obsahy knih, které zrovna četla, i televizních inscenací, které shlédla.

Na začátku 20. století, v době, kdy školy byly ještě církevní a na Valašsku nebyli vzdělaní učitelé, pozval si můj dědeček Čeněk Dvořák, farář v Ratiboři, několik učitelů z Čech; byli to jeho příbuzní. Tak přišel do školy v Mikulůvce Alois Krištůfek. Tento později ředitel školy založil krásnou a velikou rodinu. Postupně se narodilo deset dětí, Vlastimila byla nejmladší. Můj dědeček a babička byli těmto dětem strýcem a tetou a také kmotry.

Paní Vlastimila se narodila 2. března 1905 v Mikulůvce, v okrese Vsetín. Dopadlo na ni několik ran: jednoho z bratrů ztratila v první světové válce, maminka jí zemřela, když jí bylo jedenáct, dalšího bratra popravili nacisté. Po absolvování Učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí se po vzoru otce stala učitelkou. Po svatbě s mlynářem pomáhala manželovi ve mlýně, Češkův mlýn byl vyhlášen široko daleko. Za války pomáhali Češkovi lidem v okolí, jak to jen šlo. V roce 1958 jim mlýn sebrali, do učitelské profese se Vlastimila také vrátit nemohla, musela pracovat v nedůstojných podmínkách v manuálních profesích. Nikdy však nezatrpkla, chodila vařit dětem polévku do školní jídelny, i když ve škole nesměla učit. Vychovala dvě děti, které si také vybraly učitelské povolání. Z pěti vnoučat jen jeden není učitel a jak všichni říkají – vzorem jim byl vztah a přístup paní Vlastimily k dětem.

Po revoluci se velice radovala z toho, že jim mlýn v Jarcové vrátili a že se podařilo obnovit jeho provoz. Přes všechna životní úskalí se dožila díky Boží přízni téměř 110 let. Zemřela letos 7. ledna. Rozloučili jsme se s ní o dva dny později v evangelickém kostele ve Valašském Meziříčí, za pohřebního kázání bratra Daniela Hellera. Zpívaly se písně, které si předtím sama vybrala. Já slyšel Ježíše, an dí; Krásná je modrá obloha; O, ujmi ruku moji.

Naděžda Zdeňka Dvořáková a Daniela Ženatá