(ČB 2/2015) Přes 80 lidí různých generací, z různých denominací a různých částí naší republiky přijelo na Travnou slavit Silvestra. Zpívali, hráli hry, modlili se, sdíleli, zamýšleli se nad Biblí a o půlnoci 31. 12. 2014 společně slavili bohoslužby s večeří Páně. Nikdo nečekal, že během jednoho týdne odejde domů k Pánu Adolf Petr, zakladatel těchto setkání. Adolf zemřel ráno 5. ledna.
Živě si vzpomínám, jak jsem poprvé stál v kruhu věřících na Travné na Silvestra roku 1998. Adolf vedl bohoslužby a vysluhoval večeři Páně. Když podával kalich, podíval se ti přímo do očí a citoval verš z Bible pro tebe osobně. Napil ses a podával jsi kalich zpět Adolfovi, který tam čekal s laskavým úsměvem na rtech. Ta noc změnila můj život.
Večeře Páně vysluhované Adolfem byly jedinečné. Pro mne jedny z nejdůležitějších duchovních zážitků v životě. Byly to chvíle naplněné Duchem a spojené společenstvím věřících. Ať už vysluhoval večeři Páně nebo věrně přes 50 let vedl javornický sbor nebo organizoval mezinárodní brigády, byl Adolf skutečný pastýř. Když už byl příliš starý a nemocný, aby přišel sám na bohoslužby, šlo se k němu domů. Nikdo mi nevezme ty úžasné vzpomínky, jak Tonda podává Adolfovi chléb a víno. Mládež zpívala písně a společně jsme se modlili, na terase v Javorníku zářilo velikonoční slunce. Pastýř, který sloužil mnohým, sám ochotně přijímal milost od další generace.
Adolf byl víc než pastýř, měl velké srdce, viděl dál a měl odvahu k dílu i tam, kde se to zdálo nemožné. Přes velké nesnáze a malou naději začal se svou manželkou Hanou v roce 1968 organizovat polotajné křesťanské mezinárodní brigády. A setkání pokračovala a rostla i během normalizace až dodnes. Nepřeháním, když řeknu, že jejich vliv se dostal daleko za hranice Evropy. Stále znovu potkávám lidi, kteří slyší slovo „Travná“ a hned odpovědí: „Jo, tam jsem byl v roce…“. Tisíce životů byly dotčeny a proměněny právě těmito dvěma lidmi. Včetně mne a mé manželky. Mnoho „Travňáků“ dnes slouží v různých církvích.
Adolf měl velké vize a dokázal pro dílo na Travné nadchnout další. Po revoluci v roce 1989 měl představu Travné jako velkého mezinárodního centra setkávání pro celou Evropu, pro lidi různého věku i životních cest i pro lidi postižené; setkání napříč bariérami. Tato vize se nikdy úplně neuskutečnila a Adolf, víc než většina lidí, zažil zklamání a rozčarování z českého přechodu z totalitní do svobodné, ale byrokratické společnosti.
Ale i v tom Adolf mne i druhé lidi naučil hodně o milosti, pokání a odpuštění. Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu u nich v pokoji mluvili v době, kdy Adolf prožíval velmi bolestnou zradu a pomluvy. Řekl: „Učím se odpouštět. I mně bylo odpuštěno.“
Adolfovo velké dílo žije dál. V uplynulém roce se setkání na Travné zúčastnilo přes 400 lidí, aby přijali občerstvení, setkali se s Bohem, aby byli ve společenství proměněni. Za tři roky bude spolek s názvem Setkávání slavit padesáté výročí setkání na Travné.
To je ohromný odkaz! Doufám a věřím, že tato setkání budou pokračovat i pro děti mých dětí, že jejich vliv se bude dál šířit z Travné do všech koutů světa. Představuji si, že Adolf teď stojí v tom ohromném kruhu svatých, dívá se dolů na nás, pije víno. A když podává kalich, vidí před sebou krásnou tvář Pána Ježíše, usmívá se tím svým úsměvem, plný naplněné naděje a slyší: „Výborně, dobrý a věrný služebníku…“ Těším se, až s ním v tom kruhu opět budu stát. V tento chladný lednový den, kdy se z nebe sype bílý sníh, jsem Pánu Bohu za Adolfův život moc vděčný.
Jared Kenning
předseda spolku Setkávání