(ČB 12/2014) Řekla bych, že do roku 2012 jasná většina české společnosti neměla tuchy, kdo Róbert Bezák je. Díky publikaci jeho „případu“ v leckterých novinách však teď už ti vnímavější vědí. Čekali bychom tedy, že knížka se bude týkat právě tohoto tématu. Ale tak to není. K věci samé padne jedna otázka až v úplném závěru, a ne proto, aby se pídila po detailech. Štefan Hríb se zeptá jinak: Jestli a jak období těch čtyř let, v nichž Róbert Bezák zažil možná víc než někteří z biskupů za celý život, tohoto kněze změnilo, co mu přineslo, jak ty události prožíval. 

Ano, změnilo, nebo spíš poučilo a pomohlo mu. Ale jinak, než by pragmatičtější část čtenářů předpokládala. Nezatrpkl. Cítí se šťasný a silný, i před Bohem si stojí za svou nevinou. Ze zkušenosti vyvodil, že smysl má usilovat o stále větší autenticitu ve vztahu ke Kristu. A na cestě k němu se držet. Ty dvě poslední strany knížky se ale promítají do rozhovoru celého, ať už se otázky dotýkají čehokoliv. Bezákův životní postoj, z rozhovoru vyvěrající, není totiž až výsledkem „kauzy“ samé; je to naopak – postoj je první. Je Bezákovi vlastní, vyrostlý z víry, vypěstovaný životem s jeho zkušenostmi… a pak ho i v tom skandálním případu cestou víry, cestou jeho svědomí přirozeně vede – fatálně ke „krachu“. A právě to, že celoživotní postoj k této krizi kněze přivést musí, z jeho odpovědí pochopíme.

Čtenář znalý poměrů v naší, evangelické církvi bude možná překvapen. Překvapen pro nás místy zcela nezvyklými poměry, které mohou v církvi (slovenské?) katolické vládnout. To když se třeba tazatel s dotazovaným shodnou na tom, že mezi slovy církev a hierarchie a ke všemu i kárající instituce jsou rovnítka. To si coby evangelíci věru představit nedovedeme. Hlasitá kritika vrchnosti vadí; v knížce jí je opravdu pořídku, ale její obsah nás zarazí. „Nemáme teologii hříchu vysoko postavených. Jako by byla jen teologie hříchu obyčejných lidí. Manželský život, občanský život, vztahy. Ale nečetl jsem knihy, které by hovořily o pokušeních a nedostatcích na úrovni biskupů… svatost úřadu tohle nevymaže… Kdo poví biskupovi, že se mýlí a koná nesprávně?“ A proč nejde na Slovensku pořádat Noc kostelů? Proč ji musel Bezák v Trnavě „prosazovat“? Kostely jsou prý plné, není to potřeba, mínili kolegové.

Z rozhovoru přitom, pokud jde o pohled na víru či třeba na člověčí přirozenost, nevyplyne nic tak revolučního. Troufám si sdělit, že otázkám, rozčleněným do tří menších oddílů, nazvaných O Bohu, O církvi a O člověku, se věnujeme v Českobratrské církvi evangelické, alespoň ve sboru mém, vcelku běžně; a nejen z kazatelen. V odpovědích tedy my asi v tomto smyslu nic nového nenalezneme, jsou nám ale určitě blízké. Knížka se čte dobře a s Róbertem Bezákem nelze nesouhlasit.
Příliš si nestěžuje, ač by mohl; kritika opravdu není dominantním rysem knížky. Jakési kritické podhoubí však cítit musíme. Samozřejmě. Promítá se do Bezákových slov, ale i skutků. Odpověď katolických autorit, i těch nejvyšších, zřejmě nemohla nepřijít. A tak už je zase klid.

Jana Plíšková

Róbert Bezák (*1960) je slovenský katolický kněz; v letech 2009 až 2012 byl arcibiskupem Trnavské římskokatolické arcidiecéze. V červenci 2012 byl papežským nunciem bez uvedení důvodu z úřadu odvolán.
Štefan Hríb (*1965) je novinář; bývalý dopisovatel Lidových novin a moderátor Rádia Svobodná Evropa; od roku 2005 je šéfredaktor časopisu Týždeň.

BEZÁK, Róbert. Medzi nebom a peklom. Rozhovory so Štefanom Hríbom
Martin: W PRESS, 2013, 120 s.