(ČB 12/2014) Smíme se dívat, radovat a modlit. Hlupák je v hebrejštině trochu zvířecí člověk. Kraličtí říkají, že hlupák je člověk hovadný. „Je patrné, že být hlupákem nesouvisí se vzděláním. Je to nejspíš ten, kdo nechce připustit, že Bůh je tak mocný, jak se zpívalo v předchozích slokách. Kdo nechce otevřít oči, nechce otevřít srdce, lpí na svém, jako brouček, který si piplá malý prostor kolem sebe a víc ho nezajímá. To je člověk hovadný.“ (říjnová meditace Žalmu 92)
Otevíráme v pořadí již pátou knížečku meditací Zastav se na chvíli. Autorem úvah na texty žalmů je pardubický farář Daniel Ženatý. Při četbě jeho textu máme pocit, že proti němu u stolu někdo sedí a ptá se: A pane faráři, jak to bylo? Takhle to přece pán Bůh nemůže myslet! Co mám dělat, když mi je smutno a jsem nemocný…? Pan farář vyslechne otázku a spolu s tazatelem poctivě hledá odpověď. Tak aby byla srozumitelná i tomu, kdo do kostela nechodí. Odměnou za tohle hledání je mu vyznání, třeba takové: „V pardubické věznici jeden odsouzený vyznal: Já to denně okouším, že je Bůh se mnou. Chrání mě. Někdy je mně zle, někdy mám strach. A vidím zlo jako velkou černou potvoru, jak chodí kolem. A někdy po mně sekne tou svou černou prackou. Ale zatím vždycky mimo. Nebo to jen tak po mně sjede. Škrábne, ale víc nic. Bůh mě chrání, já to vím!“
Víra je radost. Ne musím, ale smím. Je to výsada, privilegium – věřit, moci zpívat, oslavovat, chválit. Jeden by se chlubil, že právě on zpíval Obamovi nebo Merkelové, ale že smíme zpívat samému Pánu Bohu, nám přijde obyčejné a samozřejmé!
Smíme přijímat a vnímat dary Stvořitele! Smíme mluvit o Pánu Bohu, o jeho dobrých darech! Děláme to?
Téma listopadové: Žalm 102 a nemoc, ubývání sil a možností. Autor popisuje docela reálné stesky: člověk už nepokosí louku, nezahraje na housle, nechodí ven a nepotkává sousedy. Co nám zbývá? Slyšíme o naději, která vytryskne jako pramínek ze suché země. Uvědomíme si věčného Boha. Celý svět je jeho dílem. „Proto – velmi opatrně pověděno, ani v zármutku nemusíme být tolik zaměstnáni sami sebou. Proto smíme zvednout oči, duši, pozdvihnout se ze země, na niž jsme byli sraženi, a těšit se Božím dílem. Protože to je i naše dílo. Jsme jeho součástí. Naše ponížení nás nevyřadí někam pryč, mezi méněcenné nevhodné kandidáty Božího stvoření a Božího království.“ Můžeme na to myslet při prohlížení starých fotografií. Obrázků těch, kdo byli před námi. Smíme být smutní, smíme vzpomínat. Smíme věřit. Jsme vpleteni do Božího díla.
Meditace doprovodila fotografiemi autorova manželka Daniela Ženatá. Daniel umí poslouchat, Daniela se umí dívat. A vidět, že krásné je třeba umyté nádobí na odkapávači v kuchyni, košík s pletením nebo poskládané dříví vedle chalupy. Ale taky pracovní stůl s (počítačovou) myší a mobilním telefonem. Nechte se pozvat do krásy úplně obyčejného světa.
V druhé části knížečky se editor možná inspiroval knihou Jana Végha Horlivé a nábožné modlitby křesťanské (1. vydání 1799). Tam jsou také modlitby nadepsány podle toho, čeho se týkají; například modlitba takové ženy, která má se svým zlým mužem veliký domácí kříž; modlitba pobožného řemeslníka apod. Více než 200 let po Janu Véghovi žánr modlitebních knih bohudíky nezmizel. Jen žijeme déle a rychleji, a tak se modlitby zkrátily. V naší sbírce jsou témata seřazena abecedně, namátkou vybírám: bohoslužby a nedělní ráno; děti; politika; práce; před lékařským vyšetřením či zákrokem; stáří; volný čas… Většinou je k danému tématu modliteb několik. Autory jsou faráři naší církve a několik teologů zahraničních. Modlitby sesbíral a vybral Ondřej Macek.
Modlitba před lékařským vyšetřením či zákrokem:
Pane Bože,
ty víš, že s obavami hledím k tomu, co mě dnes čeká.
Prosím, posilni mou víru, že tobě patřím, ať se stane cokoli.
Tys na mne ve svatém křtu vložil pečeť své věrnosti
a ty své sliby nerušíš.
Chvála tobě, Otče.
Knížka není velká. Stačí se na chvíli zastavit, kousek přečíst, přemýšlet nad jednou větou, otevřít se pohledu odjinud nebo otázce, která by nás třeba nenapadla. Přečíst modlitbu, když naše vlastní nám zrovna nějak nejde.
Sbírku meditací Zastav se na chvíli vydává už popáté nosislavský sbor. Výtěžek z prodeje je věnován na Chráněné bydlení Nosislav, které zde spolu se sborem buduje brněnské středisko Diakonie ČCE. V provozu by mělo být od 1. ledna 2016.
Lenka Ridzoňová