(ČB 12/2014) Kostel sv. Martina ve zdi a víra v něm. Hezká kniha. Moc hezká. Nemám vlastně zrovna rád sborníky, sled různých příspěvků rozdílné kvality. Kniha příběhu pražského kostela u sv. Martina ve zdi má však blíž k uměleckému katalogu než ke sbírce článků. Čtenář si tu může vybírat, co bude zrovna číst, kde se zastaví, co přeskočí, ale také může jen listovat a prohlížet výborné černobílé fotografie interiéru i exteriéru kostela nebo hledat na starých fotkách své mládí či předky, přátele.
Martinský kostel byl a je svědkem proměn českého evangelictví. Líčení nejstarších dějin kostela Martinem Wernischem je proto také trochu stručným obrazem někdy dost tristní všednodenní reality zdejšího utrakvismu. Další články pak provedou léty, kdy byl kostel skladem, lahůdkářstvím, místem plesů i sídlem prvních českých turistů. Je pozoruhodné na příkladu jedné stavby moci pozorovat, jak se synodní rada ještě ve druhé polovině 20. století zdráhala pozvat do ní Lyru Pragensis, sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění, a na začátku století 21. se v ní již konají divadelní představení, koncerty, módní přehlídky, veřejné diskuse. Že tytéž zdi byly svědky prosazování kalicha, rekatolizace, vojenských i akademických bohoslužeb, biblických hodin Slavomila Daňka, ale také bohoslužeb uzavírajících Prague Pride.
Kdo nemá dost sil a trpělivosti přečíst si monografii Dušana Coufala //Polemika o kalich mezi teologií a politikou 1414–1431// vydanou v roce 2012 v Kalichu, může to částečně nahradit obsáhlým článkem téhož autora s názvem Zapomenutý kalich ve víru středověku.
Je trochu škoda, že významné výročí 600 let od obnovy vysluhování podobojí způsobou nebylo výraznějším ekumenickým podnětem pro promýšlení večeře Páně (nejen) v našich sborech a církvi. Rozhovor s Janem Štefanem takovým impulzem být může alespoň dodatečně.
Kromě studií historických, teologických najde zde čtenář i ty zabývající se stavebním vývojem kostela, heraldickou výzdobou, martinskými legendami, ale také několik kázání u Martina proslovených. Do značné míry je dílo o Martinu ve zdi i svědectvím o pokusech někdejšího pražského faráře mládeže Mikuláše Vymětala udělat z chrámu dýchající mnohaformátovou instituci, která se neotevírá jen jednou týdně k bohoslužbám a po zbytek dní trpně slouží turisticky vděčným koncertům rozdílné kvality. Myslím, že tato snaha Mikulášova (a jeho spolupracovníků) by mohla posloužit dalším městským kostelům jako povzbuzení k obdobné zkoušce pozvat k zastavení a vnímání prostoru, který takřka sám o sobě může být svědkem křesťanské víry.
Žel kniha není úplně bez vady. Například Wernischem vyvrácené tvrzení, že se na zavedení utrakvistického vysluhování podílel kněz Jan z Hradce, se přesto opakuje v řadě dalších příspěvků. Občas se objeví i jiné překlepy či nedopatření (jako tvrzení, že Josef Křenek byl druhým synodním seniorem apod.). Leč kdyby se konala soutěž o nejhezčí evangelickou knihu nejen roku, ale minimálně dvacetiletí, věřím, že by ji tato publikace z nakladatelství Eman vyhrála.
Martin ve zdi je součástí české evangelické paměti. Sám jsem v něm strávil řadu nedělních podvečerů, zamilovával se do přítomných dívek i kazatelek, párkrát sám kázal, seděl v jeho kuratoriu… a stejně mě kniha usvědčila, čeho všeho jsem si nevšiml. Kdo ví proč.
Předpokládám, že sled chystaných výročí (od Husa po století ČCE) přinese kupu různých sborníků, pamětnic a brožur. Emanovská kniha Pijte z něho všichni nasadila laťku hodně vysoko! A u nakladatele si snad šplhnu, když napíšu: Pod vánočním stromkem nezarmoutí. Naopak.
Ondřej Macek
VYMĚTAL, Mikuláš (ed.). Pijte z něho všichni. Kostel u sv. Martina ve zdi a víra v něm. Benešov: EMAN (ve spolupráci s Pražským seniorátem ČCE), 2014. 304 s. obr. doprovod a bar. příl. ISBN: 978-80-86211-99-2