(ČB 11/2014) Farář Miloš Rejchrt je známý autor mnohých tzv. rytmických písní, inspirovaných gospelem, spirituálem a různými žánry populární hudby jako swing, blues, folk či sacro-pop. V posledních letech se jeho pozornost obrátila k tvorbě nových modelů psalmodie. Tento způsob zpěvu prezentoval sám autor v hudební dílně „Notujme si žalmy po kralicku“, která proběhla v minulém roce v rámci oslav Kralické bible.

Psalmodie na způsob „nebeské kavárny“

Psalmodie znamená recitaci textu biblického žalmu (příp. výběr žalmových veršů) pomocí jednoho hudebního modelu, který je prokládán antifonou (refrénem). Psalmodie není pěvecká technika, je to cvičení, pomůcka na cestě k společné modlitbě. Otevírá nám nové obzory vnímání biblického poselství. Základním elementem psalmodie je živě mluvené slovo. Jediné co může celkové dění oživit, jsou jemné důrazy na důležitá slova. Předpoklady pro přednes psalmodie:
1. vnitřní radost z žalmového slova
2. ochota ke zpěvu (předzpěváka i shromáždění)
3. předzpěvák má důkladně osvojený text sólových veršů
4. snaha o intonační čistotu zpěvu sólových veršů
5. přirozené zabarvení hlasu předzpěváka
6. přednes volné recitace veršů vychází z přirozeného spádu řeči, tak aby vynikla výpověď textu
7. hudební doprovod se podřídí zpívanému přednesu (antifona se může dynamicky odlišit).

Miloš Rejchrt vymyslel nový typ psalmodie – kombinaci starobylých veršů žalmů z Kralické bible s krásnými nápěvy a barevnými harmoniemi, které navozují příjemnou atmosféru „nebeské kavárny“. Tato koncepce je v souladu s používáním žaltáře. Zpěv žalmů má člověka osvěžovat, a ne ho (pěvecky) unavovat. Rejchrtovský model je pro zpěv velmi příjemný jednak proto, že je napsán ve středním až nižším hlasovém rejstříku, a také proto, že je úsporný. Autor většinou nevyužije celý žalm, ale pouze vybrané verše (např. Ž 18,3.18.26.28.50). A takové „odlehčení“ má svou legitimitu. S podobným kreativním přístupem se můžeme setkat u mnohých autorů, kteří zpracovávali žalmy pro liturgii v různých tradicích.

Zajímavý tvůrčí proces

V 70. letech, v době tvrdé normalizace, se v Benešově nad Ploučnicí Miloš Rejchrt scházel s katolickým knězem Ladislavem Kubičkem, který ho při liturgii občas požádal, aby zazpíval jeden Olejníkův žalm. Zde nastal prvotní impulz. Rejchrtův tvůrčí zájem o formu psalmodie se ale probudil až poté, co zažil na jednom ze synodů zpěv Ebenových žalmů, když členové zpěvníkové komise předvedli první ukázky z nepísňových forem, které budou v novém zpěvníku. První nápady pak vznikaly při náhodném čtení Kralické bible. Při požitku z kralického čtení Miloše „zarazil nějaký žalmový slogan“, který se posléze stal antifonou. O celé koncepci zpívaného žalmu přemýšlel při procházkách. Velmi mu záleželo na tom, aby byl slovní rytmus v souladu s melodickým rytmem. Celou věc pak dotvářel u klavíru, kde nejen radostně experimentoval, ale také škrtal. Mnozí pak měli z výsledku radost při různých bohoslužebných příležitostech a setkáváních, při nichž žalm zazníval. Jsme rádi, že v novém zpěvníku bude několik žalmů tohoto typu. Žalm, který naším čtenářům předkládáme, je prvotina svého druhu také u samotného autora. Napsal jej pro adventní neděle s představou, že při zpěvu slov „Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou“ se zapalují svíčky na adventním věnci, tak jak se to děje při bohoslužbách v Německu. Nechte se v nastávajícím adventu tímto původním autorským záměrem inspirovat.

 Ladislav Moravetz