Český bratr 5/2013.

Jak vzdělávat křesťany ve víře? O čem kázat dospělým? Jak děti vyučovat náboženství? Před tyto otázky postavil zbožný vladař Fridrich III. mladého theologa Zachariáše Ursina. Univerzitní učenec se pustil do díla a brzy panovníkovi předložil výsledek. Křesťanská učebnice pro kostel a školu dostala podle místa vzniku jméno Heidelberský katechismus. Poprvé vyšel na jaře 1563 čili před 450 lety.

„Co je tvým jediným potěšením v životě a ve smrti?“ zní první ze 129 otázek. Na všechny je dána odpověď. Někdy stručná, jindy trochu delší. Díky propracovaným odpovědím se katechismus rychle rozšířil z Falce do jiných oblastí Německa. Velkého uznání došel také v holandských a maďarských církvích; lze jej považovat za nejvýznamnější pojítko mezi reformovanými křesťany. Různou měrou – buď v celku, nebo pouze ve výňatcích – bývá používán jak při bohoslužbách, tak ve výuce náboženství či při konfirmační přípravě.

Heidelberský katechismus je podle reformačních zásad poctivě vystavěn na biblických základech. Odkazů na Bibli obsahuje přes 800! Sleduje jasnou argumentační linii, která je rozdělena do tří kroků. V první části „O bídě člověka“ popisuje lidské odcizení od Boha, z něhož nás usvědčuje Boží zákon a z něhož si sami nemůžeme pomoci. V druhé, nejrozsáhlejší části se píše „O vykoupení člověka“, které přináší Kristus a kterého se my zmocňujeme vírou. Dílo spásy je zde vyloženo podle apoštolského vyznání víry a nejvíce pozornosti tedy náleží Ježíšovi. Sem je také zařazen výklad křtu a večeře Páně, neboť těmito svátostmi se v přítomnosti zapojujeme do díla spásy. Poslední část katechismu „O vděčnosti“ popisuje lidskou odpověď na Boží dobrotu. Řeč je o Desateru a o modlitbě Páně. Řídíme se přikázáními a modlíme se, nikoliv abychom získali Boží přízeň, nýbrž proto, že se v Boží přízni už nacházíme. Jsme zrozeni z Ducha k novému životu.

„Mým jediným potěšením v životě a ve smrti je, že nejsem sám svůj, nýbrž svého věrného Spasitele, Ježíše Krista,“ zaznívá v odpovědi na první otázku. Je zde vystižen hlavní důraz celého katechismu: orientace na osobní vyznání, na osobní osvojení víry. Ježíš přišel právě kvůli mně a právě se mnou Bůh hodlá nyní pokračovat ve svém díle. Víra má člověka těšit. O Bohu se mluví ne proto, abychom se bez konce trápili svými nedostatky, nýbrž abychom se radovali z dobrých Božích darů a z okamžiků, prožitých podle Boží vůle.

„Naši bratři na pevnině mají knížku, jejíž listy nelze zaplatit ani tunami zlata,“ referovali roku 1619 Angličané, kteří se vrátili z návštěvy reformovaných církví v Evropě. Hovořili o Heidelberském katechismu. Z tohoto obrovského pokladu lze s užitkem čerpat dodnes.

Jiří Tengler