(ČB 3/2021) Pro tentokrát jsem si vybrala příběh z Nového zákona, z evangelia podle Lukáše – podobenství o rozsévači.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

V krátkosti jej zrekapitulujme: Když začal rozsévač sít semena, dopadla na mnoho míst. Nějaká padla podél cesty, kde je sezobali ptáci, další dopadla na skálu, kde sice vyklíčila, ale uschla, protože neměla na přímém slunci dostatek vláhy. Některá dopadla mezi trní, které je přerostlo a zadusilo. Ale pak, když už se zdá, že ubohá semínka nemají naději vhodné místo najít, přece dopadnou do země dobré, plné vláhy a potřebných živin, ve které se jim daří, a tak posléze přinášejí velký užitek.

Představila jsem si rozsévače, jemuž se nedaří, setba opakovaně hyne, ale on se přesto nevzdává naděje, že nalezne zemi plnou vláhy, pro růst semínek příhodnou. Do času, v němž nyní žijeme, si lze vzít příklad z rozsévačovy trpělivosti a vytrvalosti, která nakonec přináší dobré plody. Již celý rok se potýkáme s koronavirem, a přestože nosíme roušky, respirátory, používáme dezinfekci, omezili jsme kontakt s ostatními, abychom bránili šíření (a teď se začalo i s vakcinací), boj stále není u konce. Proto se – jako rozsévač – nevzdávejme, v zápase neustupujme a bojujme trpělivě, neústupně, poněvadž dlouhodechost a vytrvalost Bible rozhodně doporučuje. Spolu s tím nadále zůstávejme v naději, že opět bude dobře, že naše nezdolnost bude odměněna, že naše životy překonají současné skály, trní a nenasytné ptactvo a znovu zakoření v úrodné a kypré půdě.

Majda Lapáčková