(ČB 2/2021) Pod slovem sebeláska se vám možná vybaví večery s pleťovými maskami, pěnovými koupelemi a vonnými svíčkami, jak to známe ze sociálních sítí. Netvrdím, že to vše není hezké, ale v následujícím zamyšlení bych vám ráda ukázala, že jde o něco mnohem víc.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Kdysi jsem se v nějakém youtube videu dozvěděla, že se současný trend sebelásky vůbec neshoduje s křesťanskými hodnotami, jelikož se jedná o sobeckost. Že se budováním hezkého vztahu k sobě vzdalujeme Bohu i našim blízkým. Troufám si s tím nesouhlasit. Sebelásku nevnímám jako narcismus nebo egoismus, ale spíše jako sebepřijetí, péči o duševní (duchovní) a tělesné zdraví.

V angličtině k tomu existuje jedno hezké přísloví, které zní: You can’t pour from an empty cup. (Nemůžeš nalévat z prázdného hrnku.) Potřebujeme mít z čeho čerpat. Ačkoliv je šlechetné z lásky k druhým vydat ze sebe vše, jako dlouhodobě udržitelné to nevidím. Pokud se nepostaráme o sebe, ani pro ostatní nebudeme dobrou pomocí.

Více mě inspiroval jeden slavný citát z Bible: „Miluj bližního svého, jako sám sebe.“ (Mt 22,39) To vylučuje ten sobecký narcismus, kterého se někteří obávají, protože mluví o lásce k našim bližním. Zároveň nám říká, že po Bohu a bližních máme myslet i na sebe. Sami sebe máme mít rádi, dokonce milovat. Vidím v tom potřebu určité rovnováhy; třebaže poměr Bůh: bližní: já asi nikdy nebude vyrovnaný, zastoupeno by mělo být vše.

Tento biblický citát mě provázel v mnoha velmi těžkých chvílích. Pomohl mi uvědomit si, že v Božích očích jsem hodnotná a zasloužím si lásku. Že i já spolu s divy přírody patřím k Božímu stvoření, o které je dobré se starat. A že alespoň čas od času je krásné prožívat lásku od Boha skrze samu sebe a ne jenom prostřednictvím vztahů s druhými lidmi.

Možná si říkáte, že je tohle všechno hezké, ale moc abstraktní. Mnohem obtížnější než ty koupele a svíčky. Obzvlášť u tématu sebelásky nelze napsat jednoduchý návod. Alespoň vám tedy trochu přiblížím, co sebeláska konkrétně znamená v mém životě. Třeba nevěřit všem negativním myšlenkám o sobě, umět říkat také ne, nezaměřovat se na svůj vzhled, neporovnávat se s ostatními, udělat si čas na odpočinek a maličkosti, které umí udělat radost… Samozřejmě netvrdím, že to vše perfektně zvládám. Ale je to něco, o co se po krůčcích snažím. Pokud se vám podaří směrem k sebelásce udělat jednu malou změnu, věřte, že i vztahy s druhými lidmi budou láskyplnější.

Adélka Kleinová, studentka psychologie