(ČB 2/2021) Budu vycházet ze starozákonní knihy Rút, z její první kapitoly. Tento příběh vypráví o neobyčejném přátelství dvou žen, izraelské Noemi a moábské Rút.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Příběh ve stručnosti začíná stěhováním rodiny Noemi za lepším ze země izraelské do země moábské. Tam se usadili, její synové si našli své manželky a vypadalo to na slibný nový začátek. Bohužel po nějaké době od příchodu Noemi ovdověla a přišla i o oba syny a žila pak se svými snachami Orpou a Rút. Po čase se k ní dostala zpráva o tom, že se v zemi izraelské opět začalo dařit, rozhodla se proto, že se do rodné země vrátí. Její snachy se chtěly vrátit s ní, ale ona je prosila ať zůstanou ve své zemi, najdou si nové manžele a začnou znovu. Po dlouhém přemlouvání se Orpa rozloučila a odešla, ovšem Rút nechtěla Noemi opustit a nenechala se ničím odbýt, chtěla s ní jít do její rodné země. Noemi tedy nezbylo nic jiného než s tím souhlasit a vydaly se na cestu do Izraele.

Když jsem tuto část příběhu zpracovávala v rámci maturitní přípravy, uvědomila jsem si, jak moc musí být koronavirová doba těžká pro lidi, kteří nemají svou rodinu, nemají nikoho blízkého, s kterým by mohli být a trávit s ním společný čas. Proto vnímám, jako důležité a potřebné je udržovat přátelství s lidmi nám blízkými, a vyvarovat se tak samotě. Vždy vše se zvládá lépe, když na to člověk není sám, ale vedle sebe má někoho druhého; ať už to je nejlepší kamarád/ka, manžel/ka, někdo z našich rodičů či prostě někdo, s kým jsme si nablízku a kterému se můžeme svěřit s naší radostí, bolestí, smutkem, prostě s čímkoliv. Tak tedy kéž by nám všem bylo přátelství Noemi a Rút příkladem.

Majda Lapáčková