Tři milníky na cestě k samofinancování

(ČB 2/2021) Od přijetí restitučně-odlukového zákona (2013) stojíme jako členové ČCE společně před úkolem přechodu na plné samofinancování. Podíl státu na financování naší církve se postupně snižuje. Musíme proto navýšit své finanční příspěvky a využít prostředky a výnosy ze souběžně probíhajících finančních restitucí. V posledních dvou letech se na této společné cestě udály tři zásadní věci. Rád bych je jako člen širšího vedení církve představil a okomentoval.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Rozrůznění odvodů

Prvním zásadním milníkem posledních dvou let je synodní rozhodnutí, že počínaje rokem 2020 jsou odvody za faráře částečně rozrůzněny podle personální a hospodářské síly sborů. Jde o reakci synodu na narůstající pnutí, způsobené velmi rozdílnými podmínkami ve sborech napříč republikou. Alespoň dva příklady:

  • Běžný sbor na Valašsku má stovky přispívajících salárníků, průměrný severočeský jen desítky. Tento rozdíl přitom jen zcela výjimečně souvisí přímo s aktuálním nasazením tamějších věřících pro věc Boží a pro věc církve. Mnohem častěji bývá důsledkem dějinných okolností, které mají své kořeny desítky či stovky let přes námi.
  • Některé velkoměstské sbory zdědily po svých agilních předchůdcích nájemní domy, které zásadně zvyšují jejich každoroční „obrat“. Přes mnohé starosti, které jsou s majetkem spojeny, přece jen ulehčují sborové hospodaření. Není náhoda, že průměrný salár v pražských sborech vlastnících nájemní domy je obvykle výrazně nižší než u srovnatelných sborů bez nich.

Personální a hospodářská síla každého sboru se proto od roku 2020 přepočítává vzorcem, který všech 250 českobratrských sborů seřadí na široké a přehledné škále. Část povinného mzdového odvodu je předepsána úměrně této síle.

Přesně předepsaný odvod roku 2020 za plnoúvazkově zaměstnaného faráře ve výši 160 000 Kč neplatil ani jeden sbor. Celkové odvody za plné farářské úvazky se pohybovaly zhruba v rozmezí od 144 500 (Volyně) přes 149 700 (Neratovice – Libiš), 154 500 (Litomyšl) až po 171 000 (Hodslavice), nebo dokonce 180 000 Kč (polovina odvodu sboru Brno I za dva faráře). Obdobně se bude každý další předpis přepočítávat i v dalších letech.

Pět procent a hlavu vzhůru!

Dalším zásadním milníkem poslední doby byla první celocírkevní informační kampaň „Pět procent a hlavu vzhůru“. Jejím hlavním hybatelem byl synodní senior Daniel Ženatý a vzbudila v církvi živý ohlas a reakce. Cílila především na osobní zodpovědnost každého z nás, praktikujících evangelíků, na naši lidskou a křesťanskou zralost a odvahu, na náš pocit dospělosti. Výrazná vizuální podoba, stručné úderné texty a jednoduchá základní premisa měly šanci oslovit především tu část našich členů a přátel, která podobné úkoly vnímá především filtrem vlastních emocí i nasazení pro své nejbližší okolí. Je škoda, že kvůli koronavirovému roku 2020 nebude efekt této kampaně jasně určitelný, podle autora těchto řádků je ovšem výrazný a velmi pozitivní.

V ideálním případě by tuto kampaň měla během dalších 2–3 let následovat zase jiná, podobně kvalitní a kreativní, zaměřená pro změnu spíše na ty evangelíky, kteří o těchto věcech uvažují především analyticky a s potřebou širokého nadhledu (např. s grafy odvodů či stavu prostředků personálního fondu).
Právě vedení církve musí v pravidelných cyklech vytvářet obdobné informační a osvětové podklady pro úspěšné užití ve sborech: přílohy sborových dopisů, prezentace pro přednášky, odkazy na interaktivní internetové prezentace… V dnešní mediální konkurenci a při složitosti celé problematiky na to totiž síly nás, běžných farářů, kurátorů a staršovstev nestačí.

Předpis odvodů 2022–2030

Posledním zásadním milníkem, který bude – tentokrát velmi kriticky – zmíněn v tomto článku, je usnesení letošního podzimního synodu o odvodech za plnoúvazkové farářské místo pro další roky. Od roku 2021 byly předepsány či předběžně naplánovány takto: 200 000 / 245 000 / 290 000 / 340 000 / 390 000 (r. 2025) / 445 000 / 500 000 / 560 000 / 620 000 / 680 000 (r. 2030).
Proč synodní rada v kooperaci se správní radou PF navrhla právě takové částky? Protože si stanovila dva klíčové cíle a provedla jeden kvalifikovaný odhad:

  • Cíl č. 1: Farářské platy budou na úrovni průměrných platů v ČR (v usneseních synodu či v strategickém plánu je to stanoveno jiným vzorcem, ale fakticky to vychází přesně takto).
  • Cíl č. 2: V roce 2030 budeme mít z finančních restitučních náhrad naspořeny přibližně 2 miliardy, abychom z jejich výnosů mohli průběžně hradit zhruba čtvrtinu mzdových nákladů za faráře.
  • Kvalifikovaný odhad: Při takto navyšovaných odvodech budou po celé církvi ubývat průměrně 2 farářské úvazky ročně (aktuálně jich je 200).

Výpočet odvodů pro příslušný rok pak byl už jen otázkou vytvoření velké tabulky, plné složitých matematických propočtů, vč. odhadů výnosů z uložených peněz a započtení odhadované inflace.

První kritická otázka

Tato jednoduchá řada předepsaných deseti čísel v usnesení letošního synodu má potenciál naprosto změnit charakter naší církve. Namísto 250 sborů jich možná budeme mít za deset let jen 150, namísto 200 farářských úvazků třeba jen 120. V struktuře našich sborů totiž převažují menší sbory a takto stanovené povinné odvody povedou k masivnímu slučování či rušení sborů i farářských úvazků. Jde o něco, co se dá v naší staleté církevní historické paměti srovnat jen s prudkým nárůstem počtu sborů a evangelíků v časech první republiky. Bohužel to ovšem míří přesně opačným směrem.

První kritická otázka, kterou bych rád položil, zní tedy takto: Proč tak zásadní návrh nebyl se zástupci seniorátu (natož sborů) s předstihem konzultován na žádném významnějším setkání? Proč jediná šance se k němu vyjádřit byla otevřena v rámci oficiálních synodních jednání? Proč stejná synodní rada, která trvala a trvá na důkladném předjednání u mnohem méně důležitých rozhodnutí, zde žádnou diskusi nad rámec nejnutnějšího neotevřela?

Roman Mazur

Taková debata by podle odhadu autora zřejmě přinesla širokou shodu u dílčího klíčového cíle č. 1 (výše kazatelských platů), dílčí korekce u cíle č. 2 (celková strategie přechodu na samofinancování) a zcela zásadní korekce u kvalifikovaného odhadu úbytku kazatelských úvazků. Po 12 letech ve funkci Pražského seniora bych uměl dost přesně odhadnout, jak se bude vyvíjet počet úvazků při tomto navyšování odvodů. Nikdo se na to ani mě ani jiných seniorů ovšem nezeptal.

Pokud nám ovšem jen farářské úvazky na menších sborech budou ubývat rychleji, než odhadla synodní rada (osobně odhaduji úbytek pět až deset ročně, nikoliv dva!), bude to znamenat výrazný odliv kazatelů (a jejich rodin) z farních bytů a přechod do jiných zaměstnání. Paradoxním výsledkem špatně a přísně nastavených parametrů tak může být plný měšec personálního fondu a prázdné a tiché fary.

Druhá kritická otázka

Přesto vše proběhlo řádně, synod usnesl napodruhé, co synodní rada a správní rada PF navrhla. Vedení církve má právo i povinnost činit nepopulární a náročná rozhodnutí, pokud je považuje za nutná či moudrá. Pak se ovšem nabízí druhá kritická otázka:

Proč evidentní nárok, který usnesení synodu klade především na menší a střední sbory, není okamžitě a průběžně doprovázen masivní podporou a povzbuzováním? Proč se faráři, kurátoři a presbyteři našich sborů dozvídají o předepsaných částkách jen z chladné řeči synodních usnesení? Proč členové synodní rady a správní rady PF už dávno nevysvětlují výhody i rizika svého návrhu v pastýřských listech, videích, na farářských poradách ve všech seniorátech? Proč nebyla stejná pozornost jako tabulce příjmů a výdajů PF věnována přípravám revitalizačních plánů pro menší sbory, např. podle ozkoušených vzorů nám blízké holandské reformované církve nebo české Církve bratrské?
Už jen pouhé přehledné vysvětlení principu nově rozrůzněných odvodů a upozornění, že v předepsaných částkách je započtena inflace (takže v současných cenách jsou o více než 100 000 Kč nižší), by mohly mnoha sborům dodat první špetku odvahy a naděje, že přechod na samofinancování zvládnou i s plným farářským úvazkem.

Synodní střípek na závěr

V rámci synodního jednání vystoupil proti návrhu společně s autorem tohoto článku především děčínský farář a senior Ústeckého seniorátu Tomáš Matějovský. Vyjádřil obavy o osud svého církevního kraje i o osud svého sboru, v rámci regionu důležitého. V odpovědi se mu od jednoho z členů synodní rady dostalo upozornění, že při stávajícím počtu salárníků by jako sbor měli přechod na samofinancování zvládnout.

Do jiného světla se tato jistě dobře míněná rada dostane, když se vnoříme do posledních dostupných církevních statistik (za rok 2019): Průměrná výše ročního saláru je v děčínském sboru vyšší než ve sborech kteréhokoli člena synodní rady nebo správní rady PF, v jednom případě téměř dvojnásobně (6300 Kč vs. 3300 Kč). A to srovnáváme sbor v ústeckém regionu s celostátně nejnižšími příjmy mj. i s některými sbory pražskými a brněnskými! A to není všechno: Děčínští evangelíci svého faráře sice nakonec zvládnou zaplatit (nakročeno mají statečně), ale ten bude pravděpodobně nadmíru přetížen starostmi o neobsazené fary a sbory ve svém okolí.

Jako členové širšího vedení církve musíme dohlédnout na to, aby nám vycházely „velké“ propočty. Abychom měli plán přechodu na samofinancování v tabulce s příslušnými koeficienty a vzorci. Stejně důsledně ovšem musíme dbát na to, aby srdce a mysl našich bratří a sester, kteří shodou okolností žijí a pracují v

menších sborech, nepropadly malomyslnosti. Abychom na ně nekladli břemena, která sami (přinejmenším zatím) nechceme nést.

Roman Mazur, farář v Praze 8-Libni a senior Pražského seniorátu