(ČB 1/2020) Stále nás obtěžují návody, v čem a jak se zdokonalit, abychom byli úspěšní, abychom byli „in“. Nedělám si o sobě iluze, a když se nad sebou „trápím“ že jsem opět jako člověk selhala, myslím na Ježíšova slova o věrnosti. Životní metou pro mě není vládnout nad mnohém, ale být věrný v mále. Každé ráno se snažím začínat den s Bohem, ne vždy se mi to daří. Ráda bych rostla do podoby Krista, a proto se těším z toho, že to nejsem já, ale on, kdo mě „zdokonaluje“.

Poslechněte si článek:

Bohuslava Kočnarová

Nejdříve mě zachvátila panika – toho je tolik, co mám vybrat???
Začnu otázkou: Znáte pocit, že jste se stali nástrojem? V pozitivním smyslu slova, ale netroufám si říct přímo Božím. Někdy se mi totiž stane, že něco řeknu, udělám, vypadne to ze mě bez mého vědomí, a ono to je to pravé, co mělo být řečeno, uděláno. Zcela bez mých zásluh. Jakmile to začnu promýšlet, už tam je „ego“ a nefunguje to. Takže to je to, v čem bych se chtěla zdokonalit, nebránit Boží vůli.
Marta Študentová

V nakládání s časem. K stáru je čas čím dál vzácnější, protože jej málo zbývá.
Pavel Ruml

Co zdokonalit! V lecčems už dokonalý jsem. Lenost třeba. To já se umím vyřádit jako málokdo. Jinak se zdokonalováním moc nebavím. I když by to bylo třeba. Trénovat hru na kytaru, rétoriku atd., to by se šiklo, ale v oblastech „nežádoucích kvalit“ se snažím o přístup jiný. Sžít se, nechat žít. Přijmout svoji nedokonalost. Různé malé či velké zlozvyky jsou stejně jen ozvěny něčeho hlubšího… Tam podle mě leda pomáhá spolehnout se, že na to nejsem sám. Jak zpívá Sváťa Karásek: „Když Ježíš na tvý straně je, boj s tebou drak prohraje.“ Tak já se do toho neurotického zdokonalování moc nenutím.
Matěj Opočenský

Chtěl bych se zdokonalovat a vyvíjet v mnoha směrech. S postupem času však nemám úplně nové sny. Například mě neláká ani korejština ani japonština, ale chtěl bych umět dobře česky, nacházet vhodná slova a rozumět druhým. Chtěl bych držet krok se svým oborem a rád bych byl stále dobrý otec a manžel. Chtěl bych se zdokonalit v tom, abych uměl naslouchat a byl trpělivý vůči svým blízkým. S opravdovými výzvami člověk není v životě hotový nikdy. Někdy mám pocit, že bojuji stále o tu samou věc. A zdokonalení je i v tom, že to člověk nevzdá.
Filip Susa

Sebezdokonalování mi trochu připomíná Foglarův „modrý život“. Ten mi není blízký, zdá se mi, že vede člověka k tomu, aby se vytrvale zabýval sám sebou. Spíš se snažím trochu odmazávat některé své neblahé sklony, netrpělivost, neukázněnost, příliš kritické vidění. Ale bližší je mi snaha dívat se, jít určitým směrem ve víře, že to neblahé odpadne.
Šárka Grauová

Vlastně nevím, ani o tom mnoho nepřemýšlím. Každou chvíli něco pokazím, zapomenu, udělám chybu. Hlavně to přiznat. Něco jde napravit, jen aby se to nestalo znova, a s něčím se žije dál. V tomhle čísle najdete celý seznam ctností, o co je správné usilovat, v čem se zdokonalovat. Až se v tom seznamu ztratíte. Ale jaká je to radost, když potkáte člověka ctnostného – statečného, moudrého, laskavého, kterého si můžete vážit a v jehož přítomnosti je dobře. Jsou to lidé většinou nenápadní, tak je nepřehlédněme.
Anna Hejlová

Jako odpověď na kladenou otázku si dovolím uvést jeden citát: „V pozdějším životě se člověk snaží vyléčit ze všech pošetilostí, předsudků a falešných názorů, kterými se nakazil na začátku.“ (Jonathan Swift, citován v knize //Nevyšlapanou cestou// M. S. Pecka
Věra Váchová

Výraz „ctnost“ odvozuji od: „někoho-něco ctít“. Ctím Boha, ctím i vládu, která je od Boha. Tykat vězni je nectnost, protože to pohoršuje mé spolupracovníky. Bez ctnosti, jakou je věrnost, se neobejde láska. Ctím manželský slib. Nectnost, čili hřích, je zbabělost a strach. Zdokonaluji se nejen v odvaze, v horlivosti pro Krista, ale v celém způsobu života – abych „ctil Boha v Duchu a v pravdě“. Usiluji jako Pavel (Fp 4,8–9) o to, abych mohl za příklad ctnostného člověka dávat sebe. Koneckonců – ctnost přece sklízí pochvalu.
Jan Kočnar