(ČB 12/2016) V evangelickém kostele v Letohradu jsme v neděli 6. listopadu 2016 slavnostně rozsvítili hlavní lustr. Symbolicky jsme tak zakončili dlouhou cestu, započatou před řadou let výstavbou nové budovy kostela.

Základní kámen kostela byl položen roku 1998 a stěhovali jsme se o čtyři roky později. Budova byla schopna užívání a nad chybějícími detaily jsme si moc hlavu nelámali: terenní úpravy, dlažba, kryty na topení – to vše se dalo pořídit později. Tak se také stalo, jen ten lustr stále chyběl.

Poslechněte si článek:

Plody partnerství se sborem v Annapolis
V nové budově kostela jsme mohli začít s nabídkou pro veřejnost, jako jsou koncerty, výstavy nebo jazykové kurzy pro děti a dospělé. A právě kurzy angličtiny otevřely nové pole našeho partnerství s První presbyterní církví v Annapolis. Spolupráce s touto církví začala už při stavbě kostela, každý rok přijela skupina lidí, kteří si natáhli montérky a pustili se pomocných prací. V roce 2001 jsme se tak seznámili s manželi Moranovými – Mark a Connie, oba krátce v důchodu, on bývalý voják, pracující většinu života v technických oborech, ona bývalá učitelka, malá kulatá paní s nakažlivým úsměvem. Connie se do České republiky zamilovala, byla velmi aktivní (Moranovi štědře podporovali program pro mládež), s řadou lidí z našeho sboru si pravidelně vyměňovala emaily a byla skvělou hostitelkou všech našich členů, kteří za nimi do Annapolis přiletěli. Moranovi navštívili Letohrad znovu na podzim roku 2010 a pak ještě jednou na jaře roku 2011. Věděli jsme, že zdravotní stav Connie není dobrý a tušili jsme, že je to možná poslední příležitost, kdy si na tak náročnou cestu troufla. V roce 2012 začaly přicházet znepokojivé emaily, Connie bojovala s vleklým cévním onemocnění, až na jaře roku 2013 přišla zpráva nejsmutnější. Mark zůstal sám.

V takové době si člověk uvědomí, jakým požehnáním je pro věřícího člověka fungující sbor: místo, kde najde vždy dveře otevřené k hovoru, útěše i k pomoci či ke službě jiným, při které se na vlastní zármutek dá snad aspoň trochu zapomenout. Zvali jsme Marka znovu a znovu, aby do Letohradu přijel, ale odmítal: vrátit se na místo tak moc spojené s Connie neměl sílu.

Moranovi, Letohrad a dílo českých sklářů
Potkali jsme se znovu až letos na jaře, kdy se Mark zúčastnil mezinárodní konference, pořádané naší církví v Praze, a spolu s ostatními strávil víkend v našem sboru. Trochu pohublý, občas slzy v očích, ale bylo vidět, jak je rád, že se může zase procházet městem. Řekl nám, že by u nás chtěl nějakým způsobem památku své ženy připomenout, protože pro Connie byl letohradský evagnelický sbor srdeční záležitost. A nový lustr se přímo nabízel.

A tak jsme začali hledat někoho, kdo nám lustr navrhne a vyrobí. Při výběru firmy jsme měli šťastnou ruku: rodinná firma Zikron z Brna se s námi dokázala naladit na stejnou vlnu. Nedokázali jsme jim říci, jak by měl lustr vypadat – sedli jsme si s majitelem firmy Pavlem Hamanem a designérkou Ivou do prázdného kostela a vyprávěli jím o Markovi a Connie. Výsledkem je nádherné dílo českých sklářů, které od letošního listopadu bude v našem sále viset. Dvanáct svítidel jako dvanáct apoštolů. Skleněné rybky jako univerzální symbol křesťanství. Modrá barva jako nebe.

Světlo listopadové neděle
Celá nedělní bohoslužba 6. listopadu, na kterou přijel i Mark, se točila kolem světla: biblické texty, kázání i písně. A moment, kdy za společného zpěvu „Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu tvou“ postupně zhasínala všechna světla v sále, aby se najednou naplnou rozzářil nový lustr, patřil k nejsilnějším. Po bohoslužbě následovala káva a úžasné české koláče a samozřejmě jsme měli příležitost k rozhovoru s milými hosty, mezi které patřila také naše bývalá kazatelska Jana Rumlová a paní Auerová, jejíž zesnulý manžel vytvořil návrh našeho kostela. Většina hostů pak pokračovala společným obědem; rozcházeli jsme se až pozdě odpoledne.

Mark Moran se vracel domů v úterý. Věříme, že to nebylo naše poslední setkání, že už nebude mít Letohrad spojen jen se smutkem nad ztrátou milované ženy, ale že si vzpomene i na den plný radosti, kdy se „její“ lustr poprvé rozsvítil. Cituji z dopisu, který jsme poslali do našeho partnerského sboru: „Connie Moran byla světlem života svého manžela Marka a její neutuchající podpora našeho partnerství vnášela světlo i do životů našich. Je pro nás velkou ctí, že v našem sále bude svítit lustr na památku Connie jako připomínka doby, kdy dva sbory na opačných koncích zeměkoule vytvořily společenství, které se tak výrazným způsobem zapsalo do života každého z nás.“

 

Renata Popelářová, Letohrad