S profesorem ThDr. Milanem Balabánem (*1929) jsem se sešel v jeho nynějším domově, v diakonickém středisku v Libici nad Cidlinou. V pokoji má obraz Veroniky Tydlitátové, znázorňující setkání Mojžíše s Hospodinem v hořícím keři – jednu z nejdůležitějších scén Starého zákona, kterému se pan profesor dlouhá desetiletí věnuje. Obraz svou barevností připomíná dílo Marca Chagalla, oblíbeného malíře pana profesora.

Poslechněte si článek:

Pane profesore, kterou biblickou knihu pokládáte za nejkrásnější?
Jazykově a literárně vzato pokládám za nejkrásnější Píseň písní, to je pochopitelné. Ale také celou řadu žalmů, třeba Žalm 139: Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Ocitoval jste kralický překlad. Myslíte, že ten ekumenický dokáže vystihnout krásu původního znění?
Jen částečně. Někdy je lepší sáhnout po překladu kralickém. Ale ani ten kralický se samozřejmě všude nehodí. Například v různých pasážích zákona, kterým je zapotřebí dobře a detailně porozumět. Co se týká Písně písní, existuje mnoho jejích překladů. Jsou to zajímavé pokusy, některé jsou zdařilejší, některé méně zdařilé, ale asi nedokážu říci, který je nejlepší.

Ve Starém zákoně se poměrně často zmiňuje krása žen, a to nejen ve Velepísni. Někdy dokonce i krása mužů.
Zmínit a zhodnotit krásu je důležité. Například Judit – což v překladu znamená Židovka – byla nejen zbožná, ale také krásná. Taky Ráchel byla krásného vzhledu. To má samozřejmě teologický význam, třebaže ne vždycky stejně silný.

V některých žalmech se naznačuje, že Bůh je krásný, například že se oděl velebnou důstojností. Jak si máme představit krásu Boží?
Musíme si uvědomit, že hebrejské slovo „tov“ znamená nejen dobrý, ale také krásný. Toto slovo se objevuje již ve zprávě o stvoření. Vidíme tedy, že už od samotného počátku Bible nerozlišuje: co je dobré, je také krásné, a co je krásné, by mělo být také dobré. Ve skutečnosti někdy obojí opravdu splývá, ale někdy je to v rozporu. Krása má svůj význam, protože nese mysl do neznámých rovin, povznáší člověka. Krása tedy není v Bibli nikdy jen něco formálního, je podstatná; zrovna tak jako dobro.

Zajímavé je, že v Novém zákoně se o kráse moc nemluví. Napadá mě jen Ježíšova zmínka o polních liliích, krásnějších než Šalomounův oděv. Nevíme třeba, jestli byl krásný Ježíš. Proč to tak je?
Je to pozoruhodné. Ten čas k tomu tehdy nebyl vhodný. Bylo mnoho jiných velmi důležitých věcí, které bylo zapotřebí sdělit nebo jim dostát. Navíc se již v Novém zákoně setkáváme s duchem jakéhosi asketismu. Například co souviselo s ženstvím, bylo již samo o sobě podezřelé. To se pak projevilo také v následujících křesťanských stoletích.

A jak by měl podle vás vypadat krásný kostel?
To je těžká otázka. Krásné kostely ještě nemusejí dobře sloužit věci a nemusejí být dobré. A třeba kostely nepatrné, obyčejné chaloupky dobré být mohou, a proto jsou také krásné. Záleží také na vztahu, který k nim máme.

Byla krása důležitá ve vašem životě?
Potkal jsem řadu krásných lidí. Lidé se ale pro člověka stávají krásnými v hlubším slova smyslu, než se to obvykle chápe. Ti lidé se pro mě stali posly. Žena je krásná, když je poselkyní (nebo poslankyní?) něčeho závažného. Bible ale zároveň varuje: Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu. To je krásné slovo, ne?

Je v něčem krásné stáří?
Podle mé zkušenosti stáří moc krásné není. Ale podle Bible krásné být může. Najdeme v ní obrazy různých starců, jako třeba Josefa a dalších, kolem jejichž postele se shromáždila celá rodina. To bylo velmi významné. Dnes toto chybí, lidé umírají osamoceně v různých nemocnicích…

Někdy se hovoří o moudrosti stáří. Je to skutečnost, nebo jen naivní představa?
Je to možnost. Stáří by mělo být moudré, protože v sobě zahrnuje sběr zkušeností, které nejsou k zahození. Člověk v průběhu života neustále přehodnocuje a ve stáří se kloní k tomu, co uzná za nejvhodnější. Ani v Bibli ovšem moudrost nepatří ke stáří automaticky.

ptal se Ondřej Kolář (foto: wikipedia.org)