(ČB 11/2016) V rozhovoru křesťana s naším součaníkem, křesťanstvím takřka nedotčeným, může nastat potřeba vysvětlit, že milost Boží a milostný dopis nebo milostný život jsou dvě úplně jiné věci. Zavařil nám v tom už ovšem sám jazyk Písma, jazyk hebrejský: Chén, milost, znamená přízeň, ale také schopnost přízeň získávat, tedy šarm! Chana, ona milovaná, leč dlouho neplodná matka Samuela by tak česky byla něco jako „Miluška“. V jidiš, což je němčina s hebrejskými výpůjčkami, chejn je termín pro milostnou přitažlivost. Tajemná kniha Rút, která je vlastně celá o milosti, se různými milostnými narážkami jen hemží.

Poslechněte si článek:

A je důležité, že milost je vše – od pytle obilí zadarmo, který se do domácnosti hodí, po získání manžela Bóaze a zplození Obéda, předka Ježíše Krista.

Milost zahrnuje souvislý rozsah slastí. Mám ovšem za to, že směšování náboženského a erotického je jedna z nejnebezpečnějších věcí. To se děje před zlatým teletem, to je ono „smilnění s Baaly“, o kterém tak často mluví proroci. To je spiritualita gnostiků, se kterými ve svých listech zápasí apoštolové. A hranici náboženského a erotického povážlivě překračuje i mnohá kláštěrní meditace či mnohá letniční píseň či modlitba.

Milost a zákon Hospodinův
Milost jde totiž v Písmu ruku v ruce se Zákonem. Bůh je dárcem slasti – od medového koláče přes pěknou nevěstu až k vytržení do třetího nebe – a souběžně střízlivě a jasně vyjmenovává věci, které už možné nejsou, např.: „Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (Lv 19,9–10 Nebo: „Nebudeš vystupovat k mému oltáři po stupních, abys u něho neodkrýval svou nahotu.“ (Ex 20,26) Zákonem se Hospodin liší od Baala, který je dárcem slasti bez Zákona, falešnou kopií Hospodina bez Desatera. Bůh je dárcem velmi konkrétní osobní slasti a zároveň říká: A tohle už nejde. Protože to už je bezohledné, to už lidské společenství poškozuje.

Hod Boží jako důsledek milosti
Biblická milost, slast od Boha, sama v sobě skrývá něco, co člověka vyvádí z jeho soukromí. Hostina s bílou moukou, olejem, vykrmeným býkem a přečištěným vínem není tajné noční mlsání u ledničky, ale hod Hospodinův s knězem a celou rodinou. Boží milost v sobě vždy má zárodek slavnosti Hospodinovy, Božího hodu, popíjení u stolu v Božím království: „Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ (Mt 26,29)

Milost Boží vede od darů časných a pozemských k darům věčným a nebeským. Hospodin Abrahamovi, bezdětnému kočovníkovi, nejdříve zaslibuje syna a zemi. Postupem času je pro Abrahama blízkost Boží víc než i ten zaslíbený syn. Milost je skutečně šarm – a šarm zase původně znamená kouzlo: Jsme přilákáni, navnaděni k něčemu hmatatelnému, a skrze to postupně docházíme k věcem vyšším a lepším.

A přitom stále platí: Symbol má účast na tom, co symbolizuje. Že se nám narodí dítě a máme z toho radost, nějak přímo souvisí s tím, kdo je Bůh sám. Proto nemůžeme to „první stadium“ milosti Boží škrtnout, zrušit, jako to dělali opět ti gnostici, se kterými zápasili apoštolové (viz např. 1Tim 4,1nn). Nemůžeme vynechat Starý zákon a to, že Izraelci skutečně vešli do zaslíbené země, která je dosud na svém místě a jmenuje se Izrael. Nemůžeme vynechat Kristova slova: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“

Škála Božích milostí
Když se podíváme, jaké konkrétní milosti Boží se v Písmu často objevují, možná budeme překvapeni, že jsou to často věci, které dobová móda a dobový vkus zapovídají, ba nezřídka označují za hřích (dietní hřích). Jsou to zejména: Tuky, cukry, bílkoviny. Maso z pořádně vypaseného býka na obětním hodu. Med, a pokud nějaké ovoce, tak fíky, datle a rozinky, ve kterých nacházíme cukr téměř krystalový. Mouka samozřejmě pšeničná a co nejvíc bílá a mléko plnotučné nebo lépe smetana. Tedy všechny ty věci, které podle nejpokrokovějších názorů a nauk naší doby stojí za všemi našimi problémy a zkázou lidského rodu vůbec. Co svět zakazuje, tím Bůh žehná.

Pokud to má být něco na sebe, tak ta nejbělejší látka, nebo divoká fialová a samozřejmě zlato. Na hlavu vonný olej – když je v Betanii Ježíš pomazán olejem takové mocnosti, že vůně zaplní celý dům (co to muselo být za sílu?), je to možná ta poslední kapka pro Jidáše…

Pak ale trochu překvapuje, že jednou z milostí Hospodinových je také vše, co je do čtverce a do pravého úhlu. (Kdo však někdy sám něco budoval, asi chápe, proč je pravý úhel milost Boží). Hranatý je nový Jeruzalém Ezechiela i sv. Jana. Velesvatyně, ve které spočívá archa – trůn milosti, propitiatorium, je dokonalá kostka (457 x 457 x 457 cm). Ostatně Bible má v pěkných číslech zálibu; soudím, že čísla povětšinou uvádí spíše kvůli jejich čisté kráse, než aby nás skutečně informovala, třeba kolik přesně bylo Davidových bojovníků. Nebo kolik je těch, „kdo mají na čele napsáno jméno Beránkovo i jméno jeho Otce“.

Tedy, jak jsem řekl úvodem, škála milostí Božích je široká a průběžná: Od koblihy z bílé mouky plněné medem a smažené na oleji až po zlaté řezy, Pascalovy trojúhelníky, logaritmy a jiné hrátky.

Tomáš Pavelka, farář v Lounech