(ČB 7-8/2016) Dnešní doba si potrpí na firemní značky. I v naší církvi se opakovaně vracíme k otázce jejího loga, nejnověji na letošním zasedání synodu. Názory na grafický symbol evangelické církve se ale liší. Někomu by vyhovovalo použití univerzálního křesťanského kříže, jiní si přejí označení charakterizující ČCE. Jedni poukazují na to, že již řadu generací je vžitým a širší veřejnosti známým symbolem evangelické církve kniha s kalichem, ať již v jakémkoliv provedení, jiným tato symbolika připadá překonaná nebo argumentují tím, že moderní požadavky na podobu loga nesplňuje.

Poslechněte si článek:

Zatímco přijetí kalicha Husovými stoupenci a následníky, kteří obnovili přijímání „pod obojí způsobou“, je i po staletích dobře srozumitelné i datovatelné, s kombinovaným symbolem kalicha a knihy – Písma – si často nevíme rady. Nezavedli jej ani pozdější utrakvisté ani Jednota bratrská ani otcové evropské reformace. Jde o konstrukci, která vznikla na naší domácí půdě a rozšířila se ve sborech vznikajících po vydání tolerančního patentu.

První vyobrazení kalicha a Písma
Snad první použití kombinace knihy a kalicha najdeme na „pečeti církevní“ libiškého sboru, zobrazené na titulním listu pamětní knihy z roku 1783. Autorem kresby je Jan Végh, který ji i doplnil svým výkladem. Stojí za to, abychom jej zde ocitovali v úplném znění:

Vysvětlení této Církevní Pečeti, kteráž všechen stav zdejší Církve Kristově Libišské vyobrazuje:

1. Kalich
na pečeti církevní vyobrazuje navrácení nám při Svátosti Večeře Páně kalicha Páně, kteréhož jsme byli před svobodou svědomí našeho zbaveni. Pročež nyní zpívati můžeme z Žalmu 16,5 „Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého, ty zdržuješ los můj“.

2. Kniha 
pod kalichem stojící představuje Zákon Páně, jehož nyní svobodně užívati můžem, kterýžto Zákon Páně čisté slovo Boží v sobě obsahující má býti jedině Pravidlem Víry i náboženství, života i obcování našeho, a též celé naší rozumné služby a pocty Boží, na to se směřuje s Žalmem 119,174 „Toužím po spasení tvém, Hospodine, a Zákon tvůj jest rozkoš má“.

3. Trní
Kniha tato jest trním obklíčena aneb mezi trní postavená, což vyznamenává, a) že my té svobody svědomí a Slova Božího mezi mnohými odpory a těžkostmi požíváme, takže u nás se to splňuje, což Ženich Kristus Ježíš o své Choti Církvi pověděl v Písni Šal. 2,2 „Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami“, b) že jakož Vůdce Spasení našeho skrze trnovou korunu všel do své slávy, tak chceme-li jeho učedlníci a následovníci býti, abychom i my se Pokojem dlouhým a blahoslavenstvím zde na světě netroštovali.

4. Slunce
Však ale to má nás těšiti a posilniti v pokušeních našich, což se skrze slunce vyobrazuje, že po dlouhých duchovních mrákotách „vzešlo nám Slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho“ podle Mat. 4,2, a že „Hospodin Bůh jest nám vždycky slunce, nejmocnější náš obránce, lásky a slávy nám udílí, všechněm chodícím v sprostnosti“ atd., jakž zpíváme v Žalmu 84.

5. Rok 1783
 jest ten rok, v němž se založení Církve této Evangelické Libišské začalo.

6. Nápis latinsky okolo pečeti
vykládá se v českém jazyce: Pečeť Církve Reformované Libišské.

Tolik Jan Végh, první duchovní správce libišského sboru. Symboliku knihy a kalicha podstupně přejímaly i další toleranční sbory; bez důkladného studia nelze zjistit, které tak učinili nejdříve. První snad byl Véghův přítel Samuel Oros de Fejer Bezerika, pastor sousedního sboru v Mělnickém Vtelně, který velmi záhy použil oba symboly na sborovém pečetidle. S tím rozdílem, že zde kalich stojí za otevřenou knihou. Vidíme tak, že obě dnešní varianty „evangelického loga“ mají svůj předobraz již v době formování prvních tolerančních sborů před více než 230 lety.

Jan Mašek, kurátor v Praze-Dejvicích