Recenze: Jak si Boha nepřivlastnit

(ČB 11/2020) Při prvním pohledu na útlou knihu, nesoucí podtitul Šest kázání, jsem si vzpomněl na slavná slova Járy Cimrmana, která adresoval spisovateli Čechovovi, když mu oznámil, že právě píše Dvě sestry: „A není to málo, Antone Pavloviči?“ Od tak význačného kazatele, jakým Miloš Rejchrt nepochybně je, bychom si s chutí přečetli klidně i objemnou postilu. Jenže vydávat v dnešní době kázání knižně je riskantní počínání: na internetu objevíme tisíce kázání od kazatelských osobností známých i neznámých, v podobě textové, mluvené i audiovizuální. K tomuto rozšíření přispěla také koronavirová krize, která většinu kazatelů přiměla (někdy možná spíš přinutila) k tomu, aby svá kázání takto zveřejňovali. Existují celé portály s homiletickým zaměřením, umožňující vyhledat kázání k dané perikopě či neděli církevního roku; nemálo farářů po nich vděčně sáhne, když si nevědí rady s výkladem biblického oddílu anebo je prostě zrovna nic nenapadá.

Pokračování textu

Poslední slovo. Co vzejde z ticha

(ČB 11/2020) Jedna moje bohužel už zesnulá přítelkyně, která bydlela v centru Prahy plném hlučných turistů a jejíž manžel byl amatérský trumpetista, si s jistým zoufalstvím poznamenala do svých zápisků: „Příšerná představa: ještě po smrti se bude TROUBIT – k Poslednímu soudu.“ Vyjádřila tím něco z hrůzy, jíž je vystaven citlivý člověk ve světě zamořeném zvukovým smogem, který brání vnitřnímu ztišení, nedovoluje se soustředit, usnout. Ucho jako tělesný otvor, který se nedá zavřít ani nijak stáhnout, by mohl být symbol lidské vydanosti okolnímu světu.

Pokračování textu

Uvažování nad dopisem do Smyrny

(ČB 10/2020) Buďte věrní až do smrti, čteme v překladu Bible, zvaném Slovo na cestu. Když ta slova vytrhneme z kontextu dopisu křesťanům ve Smyrně, jak je čteme ve druhé kapitole knihy Zjevení Janova, zatmí se nám před očima. Takový nesplnitelný příkaz. Věrni ve vztazích manželských, partnerských, přátelských, věrni své vlasti, věrni odkazu předků, svému klubu, věrni svému poslání, povolání, hodnotám… až do smrti. Známe se přece. Křehcí, zranitelní, slabí, takoví přece jsme, připusťme si to pravdivě. Nechceme tu významnou hodnotu v žádné oblasti a žádném ohledu porušit, a ejhle, náhle propad. Sevřeme nyní ten vějíř objektů věrnosti k jednomu jedinému, z něhož vychází a do něhož ústí ta úvodní slova: Buďte až do smrti věrni Bohu. Nedejte se ničím zviklat. Připravte se na mnohé tlaky, nic nepodceňujte. Nebude to lehké. Ten, kdo vám to říká, dobře ví, co říká. A kdože to tedy mluví?

Pokračování textu