Český bratr 12/2012.

Misijní cyklus setkání pod názvem Alfa kurz je v českém prostředí spojen především s probuzeneckými a charismatickými církvemi. Jak se k jeho pořádání dostane evangelický farář?

Navštívil mě pastor společenství Slovo života. Pověděl mi, že kurzy již několik let pořádají, mají dobré výsledky a pozval mě ke spolupráci – nabídl nám konat kurzy paralelně s nimi, aby si lidé v Brně mohli vybrat církev, v které by je chtěli navštěvovat. Spolu s několika lidmi ve sboru jsme si řekli, že by v podobné nabídce skutečně neměla chybět ani naše církev českobratrská. Nejdříve jsme se s průběhem a kurzy seznámili u „konkurence“ a pak jsme se na jejich pořádání asi rok připravovali. Byly to občas doslova „manévry“, jde přece jen o jiný typ akce než jsou biblické hodiny nebo sborové dny. Ale vyplatilo se to.

V čem spočívají hlavní zásady těchto kurzů? V čem se liší třeba od našich biblických hodin, při nichž také často probíráme základy křesťanství?

Kurzy Alfa vznikly v prostředí anglikánské církve v Londýně. Je možné je pořádat prakticky ve všech církvích. Základní myšlenka stojí na třech pilířích – na společné večeři, na cyklu dvanácti přednášek a na společném rozhovoru u stolu. Každý pilíř je stejně důležitý a navzájem se doplňují.
Společná večeře slouží k nastolení důvěry. Při jídle se vede běžná společenská konverzace – lidé se seznamují.
Přednášky jsou na vybraná témata a v zásadě se neliší od toho, s čím lidi seznamujeme v kázáních nebo na biblických hodinách. Liší se však tím, že je třeba se přizpůsobit posluchači, který možná o církvi a víře neví téměř nic. Témata přednášek jsou formulována jako otázky, například: Je křesťanství již zastaralé a zbytečné? Proč Ježíš zemřel? Má smysl se modlit? Může nás Bůh uzdravit? Proč potřebujeme církev?
Následuje rozhovor, při kterém si lidé ze sboru a hosté povídají u stolů o tom, co slyšeli. Zásada je, že u každého stolu musí být víc hostů než těch, kteří na otázky odpovídají. Hlavním cílem rozhovoru není poučovat, ale naslouchat všemu, co hosty trápí, čemu nerozumějí, co je na víře přitahuje. Nikdo nikoho o ničem nepřesvědčuje a nikam ho nezve. Vše má být otevřené a nezávazné. Lidé si nedávají adresy a oslovují se pouze křestními jmény.

Jak jste vybírali lidi, kteří sedí s hosty u stolů? A kdo vám vaří večeře?

Lidem u stolů říkáme pracovně „stolaři“. Jsou to většinou ti, kteří již delší dobu žijí ve sboru. Později to byli lidé, kteří sami kurzy absolvovali a stali se členy sboru. Občas se s nimi sejdu a probíráme nejčastější otázky. A před každým večerem se shromáždíme k přímluvným modlitbám.
Večeře nám chystá skupina sester ve sboru – vždy dvě nachystaly na první večer padesát teplých večeří. Pak to většinou kleslo ke třiceti či dvaceti. Stává se i to, že někteří se přicházejí pouze najíst. Ale nebylo jich mnoho.
Kromě toho je ještě technický tým z těch, kteří chystají sál, obsluhují u stolu a hlídají šatnu. Po večeři nám zpívala mládež tři písně ze Svítá. Na každý večer bylo třeba asi dvaceti lidí ze sboru.

Jak často kurzy vyhlašujete a kolik lidí se průměrně přihlásí?

Dosud jsme je pořádali každý rok. Sedmý rok jsme si dali pauzu, protože už byla cítit únava. Doufám, že se příští rok podaří kurzy zase obnovit. Kurz začne v říjnu a v půli prosince skončí. Koná se každý večer od 18 do 20 hodin ve sborovém sále. Od ledna pak běží kurz Beta, do kterého přicházejí ti, kteří vědí, že po jeho skončení se budou moci přihlásit do sboru nebo dát pokřtít. Na začátku kurzu přicházelo asi dvacet hostů, vydržela zhruba polovina.

Jak se o kurzech budoucí účastníci dozvědí?

Všemi možnými i nemožnými způsoby. Ze zkušenosti víme, že každý účastník se o nich dozvěděl jinak. Někdo z inzerátu v tramvaji, jiný z letáku ve schránce, další si letáček vezme v předsíni kostela, jiný zahlédne pozvání na nástěnce mezi výlohami obchodů. Další najde pozvánku jako inzerát v místních novinách nebo na internetu. Zveme i při Noci kostelů nebo na koncertech pořádaných v kostele. Nejcennější je ovšem pozvání osobní. Na první večer přijde člen sboru se svým hostem a pak už nechá na něm, zda ho kurz zaujme a bude chodit dál.

Jaké je typické složení účastníků jednoho běhu?

Přicházejí lidé všech věkových skupin. Převažují mladí a starší. Většinou jsme se snažili, aby u jednoho stolu seděla přibližně jedna věková skupina. Ale není to nutné.

Existuje nějaká slabina této misijní formy?

V původní podobě je důležitou součástí kurzu víkendový pobyt, kde se hovoří o Duchu svatém a posluchači jsou vybídnuti k osobnímu přiznání ke Kristu. My jsme víkend omezili na sobotu, jedeme do nějakého venkovského sboru, kde hovoříme o rozhodující roli Ducha svatého v životě víry. Ale žádnou výzvu k obrácení nedáváme. Necháváme lidi, aby dozráli sami. Nutno ovšem říci, že většinou jako hosté přicházejí lidé, kteří jsou již víře nakloněni, mnozí se v soukromí modlí. Jejich víra však potřebuje jakési pročištění a vyjasnění sporných otázek.
Na nějakou výraznou slabinu jsme nenarazili. Mně moc nesedí slovo kurz – jako by víra byla něco, co se dá naučit. Ale název je zavedená značka, jejíž zásady je třeba respektovat.
Samotné pořádání kurzů Alfa je poměrně náročné. Vyžaduje mít ve sboru dostatek lidí, kteří se zavážou k pravidelné účasti a práci. Existuje však i domácí verze kurzu, který je pořádán v rodině a účastní se ho třeba jen dva tři hosté. Velkou výhodu vidím v tom, že dokud jsem připravoval žadatele o křest sám, znali pouze faráře a do společenství sboru si jen těžko nacházeli cestu. Když ale přijdou do kostela účastníci kurzu Alfa, znají tam nejmíň dvacet lidí.

Když lidé kurzem projdou, nechají se alespoň někteří pokřtít nebo zapsat do sboru? A vydrží jim případné nadšení?

Po skončení kurzu Alfa nabídneme zájemcům pokračování v tzv. kurzu Beta. Ten už jsme koncipovali podle svého, žádný scénář k němu nebyl. Učíme se zde číst Bibli pomocí rozhovoru nad vybranými texty v malých skupinkách, zasvěcujeme účastníky do života církve a společně se modlíme. Seznamujeme je s desaterem, vyznáním víry, svátostmi, dějinami církve. Je to taková konfirmační příprava pro dospělé. Večeře si chystáme společně, většinou studené.
V kurzech Beta předpokládáme již vážný zájem, zveme do bohoslužby a v závěru (trvá do ledna do dubna) nabídneme možnost vstupu do sboru a nepokřtěným možnost křtu. Za posledních šest let se takto ke sboru připojilo asi padesát dospělých lidí. Někteří se po jisté době zase vytratili. Pro řadu lidí je těžké změnit styl života – nejsou zvyklí slavit neděli, mají nevěřící rodiny nebo čekali od víry v Krista něco jiného a jdou hledat jinam.

Doporučil bys konání těchto kurzů v našich sborech?
V zásadě ano, tam, kde jsou pro to podmínky. Je to jedna z dobrých možností, jak nabídnout lidem možnost uvěřit v Ježíše Krista a zapojit se do života církve. Ze zkušenosti vím, že není málo lidí, které osloví jednotlivé kázání, kniha, film nebo zasáhne nějaká životní událost, ale nevědí, jak se k víře a církvi dostat blíže. Většinou se ostýchají a nevědí, co mají udělat. Po chvíli proto jejich nadšení a zájem vyprchá. Kurzy Alfa mohou lidem pomoci, aby svou počáteční a nejistou víru mohli někde ukotvit a překonali svou původní nedůvěru k církvi. Nesmíme je však začít hned poučovat, ale především naslouchat. Kurzy Alfa jsou dobrým způsobem, jak dát těmto lidem najevo, že nám na nich záleží, i když se do církve nepřihlásí a půjdou dál svou vlastní cestou.

Ptal se Roman Mazur