Český bratr 9/2013.

Ahoj, vezmi si jeden korálek. Který? Jaký chceš, která barva se ti líbí.
Dobré ráno, vezmi si jeden korálek…
Blíží se osmá hodina ranní, jídelna strmilovské základní školy se plní. U vchodu stojí farářka Hanka Ducho, v ruce drží misku dřevěných korálků a každému přicházejícímu nabízí.
Už jsme skoro všichni, Hanka se ujímá slova, ranní pobožnost začíná. Zpíváme, přitom mezi mládeží koluje dlouhý provázek, každý navlékne svůj korálek, vzniká dlouhý pestrý řetěz.
Tak nějak jsme se sešli. Každý trochu jiný, jinak velký, starý, barevný, veselý, uzavřený…  Ale spojeni – místně pod střechou strmilovské školy, lidsky pouty přátelství (třeba právě ve Strmilově navazovaných nebo obnovovaných), ale ještě nějak jinak – pojí nás společná víra, nebo spíš společný Pán Bůh.
Pod jednou střechou. Tak se jmenuje letos už třetí ročník kempu evangelické mládeže ve Strmilově.

A jak vypadá jeden den na kempu? Dopoledne a odpoledne se konají kurzy – každý z účastníků navštěvuje jeden z kurzů celý týden. Kurzy jsou čtyři: design (zvl. práce s fotografiemi v počítači), divadlo (zvládání textu, hlasu, těla, mimiky…), kurz biblicko-tematický (biblické příběhy o pomoci; odpoledne kurz první pomoci) a LARP. Co je to LARP? Doslova Live Action Role Play, k tomu jako vysvětlení jedna věta z anotace vedoucích této dílny: „V larpu lze prožít oblíbené příběhy či sny naživo, na vlastní kůži.“ Účastníci myslím opravdu prožívali vše dost naživo a líbilo se jim to.
Mezi obědem a svačinou je každý den na vybranou z několika programů (muzicírování, bubny, vaření, sportování, rukodílna, hra cvrčci…).
Po večeři se nejde hned spát, ještě nás čeká třeba povídání o cestě po Austrálii na kole, o dobrovolnictví v Etiopii nebo večer se synodním seniorem a kurátorkou. A večerní pobožnost.

V sobotu celodenní výlet a v neděli končíme společnými bohoslužbami ve strmilovském kostele.
Zázemí poskytuje tamní základní škola, využívá se taky zahrada sousední školy mateřské (zde je taky velký stan, kde můžete do pozdní noci pobýt v čajovně), některé programy se odehrávají v místním kině a v kostele, obědy nám vaří kuchařky ve školní jídelně.

Sešli jsme se pod jednou střechou a o to, aby pod tou střechou všechno fungovalo, se postaral organizátor kempu, totiž o. s. SEM (Sdružení evangelické mládeže) spolu s ČCE (konkrétně COM – Celocírkevní odbor mládeže). Za těmi zkratkami se skrývají konkrétní lidé, které na kempu poznáte mj. podle vysílačky za pasem.
A kdo jste ve Strmilově nebyli, přijeďte napřesrok!

Lenka Ridzoňová

Český bratr 9/2013.

Koncertní turné Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci po třech německých městech

Naše výprava koncem školního roku čítala sedm členů: tři pedagogy a čtyři studenty. Před sebou jsme měli tři večery s koncertním vystoupením. Program byl divácky záživný a pestrý.

Ve čtvrtek ráno jsme vyjeli z Olomouce do malé lázeňské obce Bad Alexandersbad v severním Bavorsku, známé svými minerálními a slatinnými lázněmi. Ubytováni a také srdečně přijati jsme byli v Evangelickém vzdělávacím a konferenčním centru Alexandersbad. Tento ubytovací komplex, ve kterém najdete kapli, knihovnu, prostory pro semináře, přednášky, sport a další vzdělávání, byl založen v roce 1958. Pracují zde a jednotlivé vzdělávací akce pořádají specialisté na teologii, filosofii, politiku, psychologii, ekologii a zemědělství.
Na první koncert jsme vyrazili do města Bamberg, které je centrem oblasti Horní Franky v severním Bavorsku. Už koncem 9. století se připomíná hrad, biskupství pak od počátku 11. století. Autobus zastavil před kostelem Krista Vykupitele (Erlöserkirche), který byl postaven v letech 1930–1934 a po vybombardování v roce 1945 byl zrekonstruován. V roce 1972 vzniklo v prostorách pod kostelem sborové centrum. Po krátkém občerstvení nás čekala akustická zkouška a večer náš první koncert. Po úspěšném vystoupení jsme se vydali na krátkou procházku do centra tohoto malebného městečka – převážně barokního, kde se nešlo nezastavit u nejstarší části Domplatz se dvěma paláci a obdivovat goticko-románský císařský dóm (Kaiserdom, zač. 13. stol.) i „absurdně malebnou“ radnici, původně gotickou, později rokokově přestavěnou. První den byl vskutku dlouhý a vyčerpávající, zato však plný zážitků.

Protože jsme v pátek nemuseli cestovat daleko k místu večerního vystoupení, rozhodli jsme se navštívit Wagnerovo město – Bayreuth, které leží na řece Červený Mohan a je největším městem Horních Frank. Sídlí zde univerzita, kde studuje přes devět tisíc studentů. Najdete tu nejen Wagnerovo muzeum ve vile Wahnfried, ale i Lisztovo muzeum, neboť v roce 1886 zde Franz Liszt zemřel. Město je ve světě proslulé díky každoročnímu opernímu festivalu Richard-Wagner-Festspiele.

Měli jsme v úmyslu navštívit Wagnerovo divadlo a těšili jsme se na prohlídkový okruh exteriérem. Protože však probíhaly zkoušky festivalového představení, tento plán se nám nepodařilo uskutečnit. Prohlédli jsme si alespoň centrum a vrátili se zpět do Bad Alexandersbadu. Náš druhý koncert se konal nedaleko ve  Wunsiedelu – rodišti básníka Jeana Paula, který ovlivnil Roberta Schumanna. Koncertní sál, který byl součástí společenského domu, navštívilo sice méně posluchačů než jich bylo na koncertě předchozím, avšak o to nadšenější bylo přijetí naší interpretace.

Ráno jsme se rozloučili s lázeňským městečkem i našimi hostiteli a vydali se na cestu do bavorského hlavního města Mnichova. Díky bezchybné navigaci naší klavíristky jsme poměrně rychle v tomto rozlehlém městě našli místo našeho ubytování v Teologickém semináři luterské církve.

Na místo našeho třetího koncertu jsme se velmi těšili, neboť koncertní sál se nachází v renomovaném Steinway-Haus a zejména pro naše klavíristy bylo zážitkem zahrát si na výborný nástroj v inspirativním koncertním sále pojmenovaném po slavném Arturu Rubinsteinovi (1887–1982), legendárním interpretovi Chopina, ale také Beethovena a Brahmse. Našimi posluchači byli mladí hudebníci a jejich rodiče, neboť koncert vyplňoval pauzu mezi soutěží a vyhlášením výsledků renomované klavírní události. I když byla v sále patrná nervozita při očekávání výsledků, obecenstvo bylo pozorné a vstřícné.

V neděli ráno jsme vyrazili k domovu, bohatší o zážitky z třídenního pobytu v Bavorsku, vyplněného nejen úspěšnými koncerty, ale též setkáními s příjemnými lidmi a návštěvami zajímavých míst.

Marika Žáková, Konzervatoř Evangelické akademie

Český bratr 9/2013.

Hádanka: Je to v Německu, mluví se tu i slovanským jazykem a můžete zkusit i češtinu. Kde to je?
Odpověď: V Lužici.

synodní senior Joel Ruml a superintendent Jürgen Maćij

Kdo je uvyklý naší českobratrské bohoslužbě a našim kostelům či modlitebnám, byl by asi překvapený: krásný kostel plný původní barokní výzdoby, a přece vznikl už jako evangelický. Luterská bohoslužba ve slovanském jazyce. Kostel je plný, však to je také výjimečná událost, obvykle jsou tu bohoslužby v němčině.

Pokud jste cestovali po slovanské Lužici a chtěli se setkat s hornolužickou srbštinou ve veřejném životě, navštívili jste nejspíš vsi mezi Budyšínem a Kamencem, takzvanou jádrovou katolickou oblast – třeba vesnice Chrósćicy, Pančicy-Kukow (tady je dodnes klášter Marijina hwězda, který dlouho patřil pod českou duchovní správu), Njebjelćicy nebo Wotrow s jeho hradištěm.

Úplně jinak je to s evangelickými Lužickými Srby. Mají se svými německými sousedy společnou víru a také sbory. Dnes žijí mnohem více rozptýleni – po celé Lužici i mimo ni, a proto pořádají každoroční církevní den – Serbski cyrkwinski dźeń. Pro mnohé je to jedna z mála možností účasti na lužickosrbských bohoslužbách a také příležitost k setkání. Zvláště pro nás, kdo žijeme v Praze.

Tento svátek je pořádán na různých místech a letos byl vybrán Delni Wujězd v blízkosti města Hamor (něm. Boxberg) na severním okraji Horní Lužice. Nejde ale o to naplnit jednou za čas kostel. Letošním heslem bylo „Naplnit Kristův zákon“ (hornolužicky Chrystusowy zakoń dopjelnić) a v tomto duchu se nesl i celý program.
Protože setkání je to pro leckoho opravdu výjimečné (zvlášť pro nás z diaspory), měli jsme možnost přijet už v sobotu, kdy bylo odpoledne zahájení. Toho se často účastní hosté – představitelé evangelické církve v Sasku i lidé ze zahraničí. Za ČCE letos přijel pozdravit a podpořit lužickosrbské evangelíky přímo synodní senior Joel Ruml. Účastníci si toho velmi považovali a navíc je potěšilo, že jako jediný host nemluvil německy, ale prostě česky – mnozí rozuměli úplně, ostatní téměř všemu. Ani nebylo zapotřebí, aby lužickosrbský superintendent Jan Malink překládal (sám studoval nějaký čas na Karlově univerzitě a nejen že zná dobře Prahu, ale mluví i dobře česky).

Pokračování programu v nedalekém hostinci nepředstavovalo jen příležitost k povídání a občerstvení (klasicky kofej a tykanc = koláč). Následovala přednáška Lubiny Malinkowé o vzdělávacím ústavu pro Lužické Srby, který tu v 18. století založil a podporoval hrabě von Gersdorf, spolupracovník Zinzendorfův. Byla to doba a místo, kdy se české a lužické dějiny silně prolínaly.

Hlavním bodem lužickosrbského církevního dne jsou pokaždé nedělní bohoslužby s vysluhováním večeře Páně. Vysluhuje se samozřejmě „podobojí“, avšak chléb se neláme, podává se v oplatkách. Slavnostní bohoslužby nedoprovázejí jen varhany, ale i trubači. Potom následuje další program (výstava o střední Lužici, oběd, beseda a hodně společného zpívání). Organizaci má kromě superintendenta Malinka na starosti Serbske ewangelske towarstwo, které vede Měrćin Wirth. Nejen s nimi jsme se mohli sejít před lety na společných česko-lužickosrbských bohoslužbách v dejvickém sboru ČCE.

Česko-lužickosrbské styky mají dlouhou tradici. Hodně Srbů studovalo v Čechách, mnozí čeští duchovní jezdili pravidelně do Lužice. Naše národy nemají jen staletí společné historie, ale i společnou současnost. A stejné úkoly. Heslo letošního lužickosrbského dne to potvrzuje.

Hanuš Härtel, foto Jürgen Maćij