Úvodník
Jsme sourozenci
Když panovník Rakousko-uherské monarchie oslovoval své poddané s nějakým závažným sdělením, nebylo divné, že nadpis zněl Mým národům. V obrovské říši to platilo Černohorcům na jihu i Židům v Haliči, německy mluvícímu obyvatelstvu na západě i Rusínům na východě. Pokud došlo k nějakým národnostním šarvátkám, délka přenosu informace většinou rozředila závažnost obsahu. Normální ale byl pocit, že jako Češi patříme do celku, který je tvořen různými národnostmi, kde se mluví různými jazyky, a přesto jsme v jistém smyslu sourozenci.
Dvacáté století s klidným soužitím různých národností ale strastiplně zamíchalo. Nejdřív jedni vyháněli druhé, pak zase druzí ty první. Dnes nevražíme na nově přišlé odjinud a rychlost informací způsobuje, že se dozvídáme o všech podrobnostech konfliktů dřív, než se na místě zametou střepy.
Za minulostí nelze udělat tlustou čáru. V paměti lidí stále žijí příběhy bezpráví i příběhy nezištné pomoci druhým. V rubrice Téma se tentokrát zabýváme česko-německými vztahy a také maďarským pocitem křivdy. Díky evangelické víře jsme s Němci i Maďary vždy měli dost společného. Za leccos jim také vděčíme – ať už vzpomeneme příchod kazatelů z Uher po Tolerančním patentu, nebo předání mnoha budov německé luterské církve církvi naší po 2. světové válce. Finanční i jinou pomoc od partnerských, zejména německých církví přijímáme dodnes.
I dalšími rubrikami prolíná téma soužití: v Rumburku otevřeli církevní školku s podporovanými místy pro romské děti, Diakonie podává zprávu o úspěchu „Krabic od bot“, do nichž děti dávaly dárky dětem jiným.
Není lehké zpracovat dějinnou zkušenost soužití národů v posledních dvou stoletích, ale jen když o tom budeme mluvit, psát a přemýšlet, můžeme v globalizované Evropě vykročit k novému soužití. Jako bratři a sestry, jako sourozenci.
Inspirativní čtení vám, milí čtenáři, přeje
Daniela Ženatá
OBSAH ČÍSLA
ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Kazatelna – O. Macek
TÉMA – Mým národům
Hus nebo Bismarck? Nacionalismus u krkonošských evangelíků – J. Louda
Kdo kácel v lesíku mého dětství? Krkonošské dozvuky v 21. století – J. Jüptner
Hranice po uhersku. Historie stále živá – J. Plíšek
Otázka na tělo: Jak se pozná Čech?
CÍRKEV ŽIJE
Rumburský klíček – církevní mateřská škola – C. Šimonovská
Vratislav – město trpaslíků. Pohnutá minulost a odvážná přítomnost – V. Petrilák
Láska se projevuje činy. Rozhovor s G. Hirschburgerovou – D. Ženatá
Zelovský kurýr. Rozhovor s J. Mundilem – J. Plíšková
MOJE CÍRKEV
Senioráty se představují: Královéhradecký seniorát – J. Andrejs
DIAKONIE
Vánoční dárky v krabicích od bot – P. Hanych
Diakonie na Vsetíně slaví 10 let – D. Žárský
HUDBA
Chci zpívat Pánu, zná můj hlas – Žalm 27 – L. Moravetz
SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Daman – L. Ridzoňová
RECENZE
Pavel Hošek: V dobrých rukou – L. Ridzoňová
