Český bratr 2/2014. Moderní doba – Mým národům

Úvodník

titCB 2_14Jsme sourozenci

Když panovník Rakousko-uherské monarchie oslovoval své poddané s nějakým závažným sdělením, nebylo divné, že nadpis zněl Mým národům. V obrovské říši to platilo Černohorcům na jihu i Židům v Haliči, německy mluvícímu obyvatelstvu na západě i Rusínům na východě. Pokud došlo k nějakým národnostním šarvátkám, délka přenosu informace většinou rozředila závažnost obsahu. Normální ale byl pocit, že jako Češi patříme do celku, který je tvořen různými národnostmi, kde se mluví různými jazyky, a přesto jsme v jistém smyslu sourozenci.

Dvacáté století s klidným soužitím různých národností ale strastiplně zamíchalo. Nejdřív jedni vyháněli druhé, pak zase druzí ty první. Dnes nevražíme na nově přišlé odjinud a rychlost informací způsobuje, že se dozvídáme o všech podrobnostech konfliktů dřív, než se na místě zametou střepy.

Za minulostí nelze udělat tlustou čáru. V paměti lidí stále žijí příběhy bezpráví i příběhy nezištné pomoci druhým. V rubrice Téma se tentokrát zabýváme česko-německými vztahy a také maďarským pocitem křivdy. Díky evangelické víře jsme s Němci i Maďary vždy měli dost společného. Za leccos jim také vděčíme – ať už vzpomeneme příchod kazatelů z Uher po Tolerančním patentu, nebo předání mnoha budov německé luterské církve církvi naší po 2. světové válce. Finanční i jinou pomoc od partnerských, zejména německých církví přijímáme dodnes.

I dalšími rubrikami prolíná téma soužití: v Rumburku otevřeli církevní školku s podporovanými místy pro romské děti, Diakonie podává zprávu o úspěchu „Krabic od bot“, do nichž děti dávaly dárky dětem jiným.

Není lehké zpracovat dějinnou zkušenost soužití národů v posledních dvou stoletích, ale jen když o tom budeme mluvit, psát a přemýšlet, můžeme v globalizované Evropě vykročit k novému soužití. Jako bratři a sestry, jako sourozenci.

Inspirativní čtení vám, milí čtenáři, přeje
Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Kazatelna – O. Macek

TÉMA – Mým národům
Hus nebo Bismarck? Nacionalismus u krkonošských evangelíků – J. Louda
Kdo kácel v lesíku mého dětství? Krkonošské dozvuky v 21. století – J. Jüptner
Hranice po uhersku. Historie stále živá – J. Plíšek
Otázka na tělo: Jak se pozná Čech?

CÍRKEV ŽIJE
Rumburský klíček – církevní mateřská škola – C. Šimonovská
Vratislav – město trpaslíků. Pohnutá minulost a odvážná přítomnost – V. Petrilák
Láska se projevuje činy. Rozhovor s G. Hirschburgerovou – D. Ženatá
Zelovský kurýr. Rozhovor s J. Mundilem – J. Plíšková

MOJE CÍRKEV
Senioráty se představují: Královéhradecký seniorát – J. Andrejs

DIAKONIE
Vánoční dárky v krabicích od bot – P. Hanych
Diakonie na Vsetíně slaví 10 let – D. Žárský

HUDBA
Chci zpívat Pánu, zná můj hlas – Žalm 27 – L. Moravetz

SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Daman – L. Ridzoňová

RECENZE
Pavel Hošek: V dobrých rukou – L. Ridzoňová

Hus nebo Bismarck? Nacionalismus u krkonošských evangelíků

OLYMPUS DIGITAL CAMERA(ČB 2/2014) Nacionalismus a problematika česko-německého soužití, zejména v minulosti, to jsou dnes relativně populární témata. Proč to tak je? Čistě věcně jde v podstatě již jen o salonní diskuse, které sice mohou být ohnivé a řečníci si na nich mohou brousit ostrovtip a zaujímat „morální“ postoje, ve skutečnosti však jde o problém, který dnes má v kontrastu k tomu, jak je často prezentován, jen minimální reálný dopad, a aktérům této diskuse tudíž nehrozí téměř žádné riziko. Pokračování textu

Hranice po uhersku. Historie stále živá

OLYMPUS DIGITAL CAMERA(ČB 2/2014) Zvěsti o nedorozuměních, která čas od času vznikají uvnitř Reformované křesťanské církve na Slovensku, jsou pro nás většinou málo srozumitelné a o to více znepokojivé. To že existující nesnáze souvisejí především s rozdíly v národní a jazykové identitě členů této církve, se většinou ví. Pokračování textu