(ČB 4/2014) Slovem „konfese“ (česky „vyznání“) se míní vyjádření určitého přesvědčení, v křesťanském prostředí jde samozřejmě o vyjádření víry. Nejkratší a přece zcela dostačující základní vyznání bychom nalezli na mnoha místech Nového zákona. Tvoří je pouze dvě slova „Ježíš Kristus“ což znamená: k Ježíši z Nazareta se hlásím jako k svému Mesiáši, Spasiteli, Zachránci. Pokračování textu →

(ČB 4/2014) Jak už jméno samé napovídá, jde o vyznání švýcarských měst, ovlivněných zejména působením Oldřicha Zwingliho a Jana Kalvína, které se objevilo původně už v roce 1536. Mnohem významnější je však Druhé helvetské vyznání, oficiálně uveřejněné roku 1566. Jeho autorem byl reformátor Jindřich Bullinger, který je připojil roku 1564 za morové epidemie (kterou však přežil) i ke své závěti jako doklad své víry a svého učení. Pokračování textu →

(ČB4/2014) Reformace spojená se jménem Martina Luthera, která v Německu probíhala od roku 1517, vtělila svá vyznání do textů dnes shrnutých v tzv. Knize svornosti z roku 1580 (Liber concordiae), vyšlo též česky roku 2006 v Kalichu). Z nich stojí na čelném místě – pochopitelně po třech starokřesťanských krédech: Apoštolském, Nicejsko-cařihradském a Athanasiově – vyznání víry, které bylo roku 1530 předloženo evangelickými stavy císaři na sněmu v Augsburgu, odtud také nese jméno „Augsburské“. To je dodnes základním vyznáním luteránů a je také jednou ze čtyř konfesí, ke kterým se hlásí ČCE. Pokračování textu →

(ČB 4/2014) Když v 17. a 18. století zeslábl reformační impulz v církvích z reformace vzešlých a byl vystřídán povrchní zvykovostí či strnulým lpěním na zásadách pravého učení, objevilo se na různých místech v Holandsku a v Německu obrodné hnutí, nebo spíše obrodná hnutí, usilující o oživení konvenční církevnosti. Nazýváme je souhrnně „pietismus“ (z latinského výrazu pietas = zbožnost). Hnutí nebylo bez přípravy. Navázalo na inspirace v díle Martina Luthera, Jana Kalvína i jiných reformačních myslitelů. Zvláště zřetelný je vliv spisu Lewise Bayleho o praktické zbožnosti, který pro české exulanty přeložil a upravil J. A. Komenský a vydal pod titulem Praxis pietatis. Pokračování textu →