Úvodník
Reakce na akci
Podle Třetího Newtonova zákona (vzpomeňme na hodiny fyziky) platí: „Každá dvě tělesa na sebe vzájemně působí stejně velkými silami opačného směru; jedné síle se říká akce, druhé reakce. Akce a reakce současně vznikají a současně zanikají.“
Ačkoliv by se mohlo zdát, že se tedy silové účinky obou těles vzájemně ruší, není to tak. Jednoduchý experiment nás o tom přesvědčí: když dostanete od někoho facku, na tváři se objeví červený otisk ruky, která facku dala. Obě síly se tedy nemohly vzájemně vyrušit – jak by jinak vznikl onen červený otisk? V širším než fyzikálním pojetí jsou právě reakce na nejrůznější akce to, co posouvá lidstvo kupředu. Snad i ta facka. Reakcí na příliš zkostnatělé poměry je anarchie, reakcí na sešněrované nepochopení a utiskování žen feminismus. Přísnou výchovu střídá liberální, a když se zjistí, že to je už moc, vracíme se v jakési spirále k některým opuštěným důrazům, jež vyvolávají zase novou reakci. V hlavním článku rubriky Téma se tuto zkušenost pokouší uchopit Tomáš Pavelka v článku s příhodným názvem Dějiny se opakují.
Dva rozhovory v tomto čísle přinesou nekonvenční přístup k životu. V prvním zpovídal Ondřej Kolář idealistu a kavárníka, který se zabývá veřejným prostorem a proslavil se tím, že umisťuje na různá místa piana k veřejné produkci. Denně chodím kolem jednoho na hlavním nádraží v Praze a druhého v nádražní hale v Pardubicích. A vždy mně zvedne náladu, když u klavíru někdo sedí a hraje. Druhý rozhovor s alternativním revolucionářem Vojtou Veselým přináší Jana Plíšková. Znáte někoho, kdo bydlí v zimě v létě i s rodinou v jurtě? Prosím, seznamte se na straně 21.
Určitá vzpurnost a nechuť podřizovat se autoritám nás evangelíky provází už od dob reformace. Nechť jsme schopni naše chování motivovat touhou po reakci na akci s objevováním nového a přínosného. Aby se reakce nestala jen zapšklým kverulantstvím.
Inspirativní čtení v rozkvetlém máji přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá
Obsah čísla
ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Lavice – O. Macek
TÉMA
Akce a reakce. Dějiny se opakují – T. Pavelka
Rozhovor s Ondřejem Kobzou: Jsem idealista, který se drží při zemi – O. Kolář
Otázka na tělo: Po čem se vám stýská ze „starých dobrých časů“?
CÍRKEV ŽIJE
Volnosti napospas. Rozhovor s Vojtou Veselým – J. Plíšková
Herlíkovické setkání – V. Zikmund
Sboropění pod Hostýnem – J. Schneider
Margot Käßmannová: Luther je symbolem reformace – D. Ženatá
MOJE CÍRKEV
Žít podle zákona Kristova – 600. Výročí podobojí – P. Keřkovský
Prohlášení 33. konventu Ústeckého seniorátu
DIAKONIE
Davide, děkujeme! – P. Hanych
HUDBA
Nová píseň – Mnohorozměrný zpěv – L. Moravetz
SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Psi a štěňata – L. Ridzoňová
Evangelické kafe – J. Jandová Stehnová
RECENZE
Cesta církve VII
Petr Sláma: Nové teologie Starého zákona a dějiny
(ČB 6/2014) Někdy před dvanácti lety popsal tehdejší prezident Václav Havel náladu, která ve společnosti podle něj panovala, jako dusnou a blbou. Tím pojmenováním nechtěl lidi naštvat, spíš dohnat k sebereflexi. Nejsem si jistá, jak moc se nálada ve společnosti od té doby zlepšila, ale jsem si jistá, že na ni má vliv každý z nás. Jednotlivci, organizace i církve.
